Knížka, po jejímž přečtení budete výt, aby už vyšel další díl série

Ideální příběh pro mladé slečny, tak bych shrnula první díl trilogie s názvem Nepolepšitelné děti ze sídla Ashton. Pobavení a poučení v téhle knize ale najde úplně každý.

Ironie pro děti i dospělé


Patnáctiletá absolventka Akademie Agáty Swanburnové pro nadané dívky z chudých rodin byla právě zaměstnána na honosném sídle Ashtonů. Penelopa Lumleyová je hrdá a sebevědomá slečna s velkým smyslem pro zodpovědnost, která nápadně připomíná hrdinky sester Brontëových a Jane Austenové. Podle inzerátu se má stát vychovatelkou tří "temperamentních" dětí. Zanedlouho ovšem Penelopa zjišťuje, že to byl příhodný eufemismus pro vlčí děti! A to ještě není zdaleka všechno. Vemte si, že žijete na tajemném místě s hysterickou paní domu, kolem vás se děje plno podivných věcí a ještě máte tři malá děcka připravit na vánoční ples. Nemluvě o tom, že se Alexandr, Beowulf a Kasiopea neustále honí za veverkami...


Ráda bych řekla, že jsem z knížky instinktivně vycítila dobrý příběh, ale pravda je taková, že jsem se na první pohled zamilovala do krásného přebalu navrženého Jonem Klassenem. Až poté jsem zjistila, že se pod ním skrývá humor a čtivost. Má v sobě jakousi nepopsatelnou, lehkou uštěpačnou ironii, nikterak výraznou, ale přece tam je. Nechybí tu ani jistá pohádkovost a lákavá tajemství, k pobavení slouží paní domu, hysterka Konstance a Penelopa je ztělesněním dobra a přísné laskavosti. Pro tentokrát mi nadměrné typizování postav nevadilo, protože někdy to do knížky zkrátka patří. Přičtěte k tomu ještě dobrodružství se třemi nevšedními dítky a máte knížku, kterou si musí každý zamilovat.

Ano, úplně každý, dokonce i ti nejdospělejší z dospělých. Protože (a netvrďte mi, že ne!) všichni máme občas chuť hodit ty vážné dospělácké romány za hlavu a přečíst si něco jednoduchého a dětského. Což se pak možná nakonec ukáže jako velmi moudrý příběh. Hned několik úsloví zakladatelky akademie, vážené Agáty Swanburnové, jsem si musela zapsat. Prostě úžasná moudra. Jen počkejte, až si to přečtete.


O záhadách až příště


Penelopa pro někoho může být asi trochu otravná tím, jak dokonale způsobná je, ale já si přesně takhle představuji vychovatelku z 19. století. Z ostatních postav mě žádná zvlášť nezaujala až na lady Konstanci, u jejích "cukrátkových" scén jsem se vždycky bavila. Děti samotné vás, myslím, příliš neoslní, samozřejmě kromě pokroků, které pod vedením Penelopy dělají. Když jsem na knížku narazila poprvé, domnívala jsem se mylně, že se v příběhu objeví takové ty "typické" vlčí děti, o kterých jsem se učili v hodinách psychologie. Tohle je ale dost odlehčená verze, dokonce i "veverkový" problém se Penelopě brzy podaří vyřešit.

Na zadní straně knihy se výstižně píše, že po přečtení Tajemného vytí budete opravdu výt, aby už vyšla další kniha série! Je to hlavně proto, že Maryrose Woodová neprozradí svým čtenářům ani jednu ze záhad, které se na sídle Ashton odehrávají! No vážně, nedozvíte se vůbec nic. Co má za lubem kočí Timothy? A odkud pocházejí vlčí děti? Doufám, že odpověď najdu v druhém díle Nepolepšitelných dětí.

Nepolepšitelné děti ze sídla Ashton: Tajemné vytí (The Incorrigible Children of Ashton Place, Book 1: The Mysterious Howling) / Maryrose Woodová / Jan Sládek / 2013
Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Martinus.cz.

4 komentáře:

  1. Máš pravdu, ta obálka je prostě úžasná. Už jsem si pár knih koupila jen proto, že jsem tu hezkou obálku prostě musela ve své knihovně mít, a až na naprosté výjimky šlo vždy o skvělé čtení. ;-)
    Jinak tahle knížky vypadá na fajn oddechovku. Je to, jak píšeš, někdy se člověk dostane do fáze, kdy ho unavuje číst dospělácké romány a přečte si něco, nad čím ostatní jen vrtí hlavou. ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak, je to fajn oddechovka, ale zároveň úžasně chytrý příběh, alespoň mi to tak přijde. :)

      Vymazat
  2. Taky mě někdy naláká vyloženě jen obálka a právě díky ní dám příběhu šanci. :) Naštěstí se ti to tentokrát opravdu vyplatilo. Zní to skvěle!

    OdpovědětVymazat