Pohádka pro dospělé i existenciální drama

Na knížku jsem samozřejmě nenarazila náhodou, ale půjčila si ji v knihovně zcela záměrně předtím, než uvidím stejnojmennou filmovou novinku s kouzelnou Audrey Tautou. Krátký románek balancuje na hraně mezi pohádkou pro dospělé a existenciálním dramatem.

Colin je bohatý a krásný a má perfektního kuchaře Nicolase a báječné přátelé Chicka a Alise. Když potká půvabnou Chloé, získá i lásku, takže se stane pravděpodobně nejšťastnějším mužem na světě. Jenže pak zazvonil zvonec a pohádky byl konec. Chick se utápí v dluzích kvůli směšnému zbožňování filozofa Jean-Sol Partra, Alise trpí kvůli němu a co hůř, Chloé je nemocná, Colin utrácí peníze za její léčbu a k tomu všemu se jejich byt začíná zcela nepochopitelně scvrkávat. Kdy už tahle zlá noční můra skončí?



Sen surrealistického malíře


Odpověď? Nikdy. Depresivní konec je přesným opakem laskavého začátku. Je dechberoucí sledovat, jak se něco tak veselého a hravého zvrhne v ponurou skepsi. Příběh odvíjející se po krátkých kapitolách je stručný, ale za necelých dvě stě stran se v něm odehraje tolik věcí, tak moc dramat, že člověk nestačí hltat řádku za řádkou. Boris Vian je ovšem nejen vynikající fabulátor. Hodně se inspiroval vlastním životem - pocházel totiž z velmi bohaté rodiny, která ale začátkem 20. století zbankrotovala. Jeho rodiče se však dál snažili žít na vysoké noze, což se promítá v nechuti hlavních hrdinů pracovat; Colin a Chick považují práci za něco odporného, nedůstojného. Vian do knihy také vtiskl svou lásku k hudbě, především k jazzu. Ellingtonova Chloé jako by udávala rytmus celému příběhu.

A to nezmiňuji dokonalý pianoctail, nástroj umožňující vyrábět koktejly podle melodie, kterou na něj zrovna hrajete. V Pěně dní je takových zvláštnůstek spoustu, včetně myšky, která dělá Colinovi a Chloé společnost nebo Chickovy zbraně nazývané srdcerváč. Příběh se odehrává v Paříži v blíže neurčené době a občas se mi zdálo, jako by to celé byl sen nějakého romantického surrealistického malíře. 



Pěna pomíjivosti lidského štěstí


Boris Vian svou knihu okořenil nejen absurditou a jistou zvláštní symbolikou. Osudy Colina a Chloé jsou zajímavé především tím, že je na nich krásně vidět, jak může být lidské štěstí pomíjivé. V jednu chvíli máme všeho na rozdávání a všechny své milované kolem sebe - a v další chvíli nemáme nic a nikoho. Autor nenabádá čtenáře, aby si tu šťastnou chvíli jaksepatří užili, spíš se podle mě snaží vystihnout to prázdno, které přijde, když šťastná chvilka odpluje pryč. Podařilo se mu to skvěle. Když jsem knížku začala číst, každou chvilku mě něco pobavilo nebo mi prostě vykouzlilo úsměv na tváři, zatímco když jsem dočetla, padla na mě tíseň, jako by na mě dolehly všechny ztráty hlavních hrdinů.


Nesmírně mě bavilo hledat v knize nejrůznější odkazy na cokoliv. Tím nejsnadnějším byl samozřejmě filozof Jean-Sol Partre alias Jean-Paul Sartre. Na jeho obdivovateli Chickovi Vian ukázal bezduchost slepého fanouškovského šílenství. Až budete Pěnu dní číst, napovím vám, abyste se soustředili i na názvy Partrových knih, určitě vám také něco připomenou. Myslím, že byste si tenhle příběh určitě přečíst měli. A to jak kvůli optimistickému začátku, tak i smutnému konci, protože život není plný jen těch dokonalých slunečných dní, ale je v něm také spousta hořkosti a beznaděje - ještě, že nás nad vodou drží vzpomínky na ty hezké chvíle. I když v otevřeném závěru knihy, domnívám se, nedrželo hlavního hrdinu nad vodou už vůbec nic.


Pěna dní (L'Ecume des jours) / Boris Vian / Svatopluk Horečka / 1985

10 komentářů:

  1. Na tuhle knihu mám zálusk už hrozně moc dlouho a pořád se k ní ne a ne dostat...někdy snad. :) Pěkná recenze, možná bys pak mohla napsat i srovnání s filmem. ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To bych určitě chtěla, na film s Audrey už se moc těším. :)

      Vymazat
  2. Na Pěně dní jsem včera málem byla v kině, ale nakonec padla volba na Velkého Gatsbyho.
    Pěnu dní bych si ráda přečetla, ale v současné chvíli to není v mých silách. :-) Snad na ni ale jednou dojde.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Doporučuju. :) Achjo, já ještě neviděla ani Pěnu dní, ani Gatsbyho... :/

      Vymazat
  3. Přesně tohle dvojvydání mám doma. :) Poprvé jsem knížku četla asi v šestnácti, tak jsem si ji teď nedávno přečetla znovu, abych si to oživila, než půjdu na film. A dobře jsem udělala. Člověk to v šestnácti vnímá úplně jinak, teď jsem si z toho vzala zase něco jiného. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nejsem si jistá, jestli jsem za ty čtyři roky natolik dospěla, abych se taky domnívala, že bych to vnímala jinak, ale možná, že i jo. Tak nějak pohádkověji, nehledala bych v tom asi tolik podtextu a skryté symboliky.

      Vymazat
  4. Krásná recenze!! L´écume des jours byla první kniha kterou mi daroval můj Provensálec, s úžasným věnováním :-) V originále. V té době už jsem pár let bydlela v Paříži takže s jazykem jsem neměla problém, ovšem u Vianovy knihy jsem se řádně zapotila... Nerozumněla jsem vymyšleným slovům a slovním hříčkám à la Rabelais a marně je hledala ve slovníku. Když jsem větám rozumněla, nechápala jsem obrazy. Leknínová smrt. Kameny co rostou jako jablka. Pianoctail... Ale nakonec jsem Pěnu pokořila :-)
    Na film se moc těším a jsem zvědavá jak se jim Vianův imaginární svět podaří zfilmovat. Dobrý nápad si knihu opět přečíst. Na dovolené, než vyrazím do kina. Zajímalo by mě jak je kniha přeložená do češtiny...
    Ze země cikád zdraví,
    Anýzovka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to tě obdivuju, myslím, že knížka musela být i pro překladatele docela oříšek. ;) Já osobně si myslím, že český překlad je skvělý, ale vzhledem ke své neznalosti francouzštiny nejsem ta pravá, kdo by to měl posoudit... ale samozřejmě by mě to zajímalo, takže jestli budeš číst knihu znovu v češtině, dej vědět, jaký ten překlad je. ;)

      Vymazat
  5. Teta mi nedávno vyprávěla o tom filmu a už to mi připadalo moc zajímavé :) A teď když jsem si ještě přečetla tvou recenzi, určitě se chystám Pěnu dní přečíst.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že tě recenze ještě víc navnadila. ;)

      Vymazat