10 tipů na oddychové čtení u vody

Zdroj: weheartit.com
V těchto krásných červencových dnech, kdy počasí přímo vybízí k lenošení u vody, asi málokdo dostane chuť na spletitý, komplikovaný a depresivní epos. Chceme jednoduché a zábavné čtení, něco, do čeho se můžeme jaksepatří zažrat a co nám v piknikovém koši nezabere moc místa. Tak tady to je. 10 knih, které jsou zábavné, nepříliš složité a u jejichž čtení jsem se bavila. Vybrala jsem je z recenzí, které tu pro vás píšu už víc než rok a půl, aby se třeba ti, co můj blog objevili teprve nedávno, mohli mrknout i na nějaké starší články. Takže, které knížky doporučuji vzít s sebou k vodě?

1. Takhle to končí (Kathleen MacMahonová)

Poslední dobou mi přijde, že kdykoliv se objeví nějaká nová knížka o lásce, všichni, co jí chválí, neopomenou dodat, že "je to sice romantika, ale není to přeslazené". Já se k nim bohužel taky dneska zařadím. Takhle to končí je příběh padesátiletého amerického bankéře Bruna, který se v roce 2008, po vyhazovu kvůli finanční krizi, rozhodne odjet do Irska, pátrat po svých kořenech a schovat se před volební bitvou mezi Barackem Obamou a Johnem McCainem. Takhle to končí je také příběh téměř čtyřicetileté Addie, architektky, která si toužebně přeje navrhovat plavecké bazény. Addie žije v Irsku odjakživa a věnuje se péči o svého morousovitého otce a svůj vlastní život tak nějak pořád odkládá na pozdější dobu. Takhle to končí je příběh o tom, jak se protnuly příběhy Bruna a Addie.

2. Terapie láskou (Matthew Quick)

Učitel dějepisu a fotbalový fanoušek Pat Peoples byl právě propuštěn z psychiatrické léčebny, kde se zotavoval ze svého psychického zhroucení. Vrátí se zpátky k rodičům, mrzoutskému otci a pečující matce, aby nabral síly (psychické i fyzické) a mohl skončit odluku se svou manželkou Nikki, kterou nadevše zbožňuje. Svůj život vnímá jako film a překážky, které se mu staví do cesty, jako nevyhnutelnou součást svého životní příběhu, které musí zdolat, aby si zasloužil svůj happyend. Jenže potíž je v tom, že překážek je hodně a happyend v nedohlednu.

3. Slečna Darcyová se nevzdává (Elizabeth Astonová)

Cassandra Darcyová se navzdory nepřízni osudu (její přítel si ji bez věna odmítl vzít a ona mu za to dala košem) rozhodla postavit na vlastní nohy za každou cenu. Nehledí na pomluvy a nedbá na svou pošpiněnou pověst a umíní si, že se sama uživí v Londýně jako profesionální malířka. Kromě nepříjemných rodinných příslušníků jsou tu ovšem i další intrikáni, kteří mají s Cassandrou nekalé úmysly. Naštěstí se vždycky objeví někdo, komu Cassandra není úplně proti mysli, takže šťastný konec, jehož podobu čtenář rozpozná už na začátku příběhu, není překvapením...

4. Marley a já (John Grogan)

Marley a já je v podstatě autobiografie, která se točí ne kolem vypravěče Johna Grogana, nýbrž kolem jeho psa Marleyho. Celý příběh je tvořen z krátkých útržků všedních dnů, které si Grogan zaznamenává a s obdivuhodnou přesností a citlivostí je líčí čtenářům. Je to jeden z těch výjimečných spisovatelů, kteří dokáží popsat obyčejné věci jako něco naprosto neobyčejného a podivuhodného. Celou dobu proto máte pocit, jako byste společně s pejskem zažívali báječná dobrodružství, a to i když jde "jen" o pouhou procházku po pláži nebo rodinnou večeři v restauraci.

5. Saturnin (Zdeněk Jirotka)

Co se týče délky příběhu, klidně bych ho ještě prodloužila. Zdálo se mi, že zase až tak moc toho hlavní hrdina se Saturninem neprožil - pouze přestěhování se na loď a pár dní u dědečka. Osobně bych dala přednost třeba i nostalgičtějšímu vyprávění čistě jen o Saturninovi (s tím, že by ale nesměla chybět ani teta Kateřina!) klidně i v rámci několika let. Postava Saturnina by určitě nikoho jen tak rychle nudit nezačala. Neskutečně mě bavilo, jaký to byl psycholog, jak vždycky dokázal bezchybně odhadnout reakce všech postav a ještě víc to, že aniž by to všichni hrdinové tušili, stali se v podstatě loutkami ovládanými právě Saturninem. Saturnin sám o sobě je zkrátka úžasná postava.

6. Jane (April Lindnerová)

Ti, kteří znají příběh Jany (Eyrové), se mohou pozastavit nad španělským přízvukem Ambrosia Masona, nad charakteristikou fotografky Bianky a slečny Blanky, nad ideály vikáře Riverse a budoucího kněze Rivery, nad stejnou povahou Adély (v originálu Adeline) a novodobé Madeline. Poměrně vtipné jsou i všechny střety tehdejší viktoriánské doby s dnešním moderním světem. Na požár upozorňují požární ohlašovače, moderní Jane musí řešit, kam ukrýt telefon, aby jí podle něj nemohl Nico nalézt. Láska se vyznává pomocí písničky v rádiu a místo venkovské učitelky se Jane málem stane zapálenou pomocnicí obětem zemětřesení na Haiti. 

7. Nikdykde (Neil Gaiman)

Nikdykde - to je svět Podlondýna, v jehož zákoutích se zachycují bublinky starých časů. Tohle originální a jedinečné místo vlastně existuje v každém městě (Podřím, Podnewyork), každopádně jsem ráda, že si Gaiman pro příběh vybral zrovna Londýn, s jeho slavným spletitým metrem a tajemným Britským muzeem. I kdyby se vám tahle kniha vůbec nelíbila (což opravdu pochybuji) minimálně ten podlondýnský svět, dokonale propracovaný, nelogický a fantastický, vás naprosto pohltí. Stejně jako hlavní hrdina přestal existovat v reálném Nadlondýně (neboli normálním Londýně), i pro vás při čtení zmizí okolní svět.

8. Drž mě pevně, miluj mě zlehka (Robert Fulghum)

Patřím k Fulghumovým velkým fanouškům, takže je jasné, že jsem se na jeho novou knihu velmi těšila, zvláště po přečtení jeho románové trilogie Třetí přání, která zkrátka neměla chybu. Navíc mě nadchla i anotace, slibující pestrou a vášnivou podívanou do seattleské tančírny Century, kde se protknou osudy hned několika hlavních hrdinů - právníka Arista, který by se radši stal tanečníkem a dramatikem, novinářky Marisol, snažící si udržet chladný odstup ačkoliv tanec miluje, Dulci-Marii, slepé tanečnice tanga. Podrobněji se také seznámíme s vyhazovačem, servírkou, lektorkou tance, diskžokejem a několika účastníky kurzu. Jako bonus je navíc celá kniha ilustrována jedinečnými malbami Fulghumovy manželky Willow Bader.

9. Nové povídky (Zdeněk Svěrák)

Anotace knihy Nové povídky začíná kraťoučkou povídkou, jak vlastně ty Svěrákovy povídky vůbec vznikají. Nejprve prý zaslechne někde v tramvaji nebo v ordinaci u lékaře větu, slovo, nápad, který označuje jako pecku. A kolem té pecky pak Svěrák nabaluje vatu fantazie (dužinu) a v konečném výsledku je švestka či třešeň připravena ke konzumaci pro čtenáře.

10. Toulavý autobus (John Steinbeck)

Zatímco Na východ od ráje Neznámému bohu jsou knihy s epickou šíří odehrávající se třeba i v několika pokoleních, Toulavý autobus je mnohem skromnější dílko, které zabírá jen dva dny v životě pestré skupinky lidí cestujících ve starém rozviklaném autobusu. Rodina Pritchardových - útlocitná Bernice, suchopárný Elliot a intelektuálka Mildred - jedou na dovolenou do Mexika, šprýmař s pohnutou minulostí Ernest cestuje za prací, svůdná Camille a nešťastnice Norma chtějí začít nový život v L.A., skuhravý Van Brunt se potřebuje dostat včas k soudu. Všechny je veze Juan Chicoy, bezstarostný a přitažlivý řidič a majitel bufetu, kde ovšem vládne jeho kyselá manželka Alice. Partu uzavírá jeho pomocník, zamindrákovaný Kit alias Beďar.

14 komentářů:

  1. Četla jsem jenom Saturnina, ale na Drž mě pevně, miluj zlehka mám zálusk už docela dlouho.:-) Nicméně Jane také nevypadá špatně, Janu Eyrovou mám docela ráda.:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No upřímně já jsem veliký fanoušek Jany Eyrové a při čtení Jane mi to přišlo spíš na škodu. :) A Drž mě pevně je jedním slovem nádhera. :)

      Vymazat
  2. Četla jsem Jane - měla jsem to přelouskané během dvou odpolední. Ale nijak mě to nezasáhlo. Často mi na moderních adaptacích klasických příběhů vadí, že se spousta věcí příliš liší. Tady na tom příběhu mi zase vadilo, že je až tak doslovně převzatý.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V recenzi na Jane jsem napsala něco podobného. :)

      Vymazat
  3. Asi před dvěma týdny jsem četla Nikdykde a zrovna jsem si říkala, že je to taková příjemná kniha na prázdniny. Fantasy už sice moc nečtu, ale Gaiman je pro mě vždycky sázka na jistotu a Nikdykde se mi vážně líbilo. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky si myslím. S Gaimanem prostě čtenář nešlápne vedle. :)

      Vymazat
  4. Dobrý nápad jak oprášit staré recenze. ;-)
    Marley a já mě dostal jako film. U filmů se nerozpláču snadno, ale u Marleyho jsem se neudržela. A teď jsem dostala chuť si ten film pustit znovu! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že nejsem jediná, kdo uronil slzu u filmu. Jak už to tak bývá, film byl víc "na city", knížka už mě tolik nedojala. :) Tyjo, možná si ho teď někdy taky pustím... :)

      Vymazat
  5. Já jsem taky velká milovnice Fulghuma, ale tahle knížka mě tedy vůbec neláká. Tak nějak mi přijde že se odchýlil od svého klasického způsobu psaní a tak no..nevim, třeba dělám chybu :D Jinak samozřejmě znám Saturnina a pak Nové povídky, jinak nic, není to můj šálek kávy :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rozhodně to bylo jiné, už jen když si vezmeš ten přebal a formát knížky - byla jsem zvyklá na titěrné bílé knížtičky a najednou černá bichle. :D (vlastně Tři přání byly taky velký, žejo?:) ) Každopádně ale příběh mě nadchl. Okamžitě jsem chtěla vyrazit učit se tango. :)

      Vymazat
    2. Jojo, Třetí přání byly taky velký. A musím teda si ještě postěžovat, právě že jsem taky zvyklá že Fulghum jsou malé bílé knížky a najednou jsou v knihkupectvích nové přebaly, to se mi nelíbí, mi to v knihovně neštymuje :D
      A na tohle vyrazím spíš do divadla a pak tomu třeba dám šanci.

      Vymazat
    3. Divadelní představení bych taky ráda viděla! ;)

      Vymazat
  6. děkuju za dobré typy ;) myslím že si přečtu Jane a Drž mě pěvně, miluj mě zlehka

    www.zaprasenaknihovna.blogspot.com

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Není zač. Hlavně ten Fulghum nemá chybu. :) A mimochodem, pěkný blog!

      Vymazat