Absurdní a nelogický život v Šíleně smutných povídkách

úterý 18. června 2013

Potom, co jsem si konečně přečetla Rok kohouta, jsem věděla, že nejnovější knížku od Boučkové prostě musím mít.  Její první povídky. Šíleně smutné, jemně podbarvené ironií a vtipem.

Pachuť období, ve kterém se rozpouští mladické ideály


Šíleně smutných povídek je třináct a všechny jsou psány stručně, minimalisticky. Během několika málo stran dokáže Boučková s přehledem uvést čtenáře do děje, nastínit charaktery hlavních hrdinů, vybudovat zdařilou zápletku a několika údernými větami celý příběh zase uzavřít. V jedné knize najdete třináct lidských osudů, do kterých se bez problémů můžete vžít, protože jsou to osudy, které mohly potkat/možná potkaly každého z nás. 

Všechny příběhy mají společné to, že jejich hrdinové se nacházejí a nebo už překročili práh druhé poloviny života. Tu pachuť jejich životního období, ve kterém se velmi snadno mohou rozpustit všechny mladické ideály, jsem nezakusila, takže pro tentokrát jsem se se svými hrdiny neztotožnila a vlastně by se dalo říct, že mi nikdo z nich nepřišel nijak zvlášť sympatický. Ukázalo se ovšem, že nemusíte milovat literární postavy, aby vás kniha nadchla.

Absurdní nelogičnost života


Nevěra, ztráta přátel, nemoc, bolestná opuštění, trpká samota - to všechno najdete v Šíleně smutných povídkách. Zaujalo mě, že Boučková dokázala najít tu hranici mezi naříkavým patosem a chladným odstupem. Ani dojemné povídky jako Přes most se nezvrhnou v něco ubrečeného. Na druhou stranu trpkost, výrazně se objevující třeba v povídce Nejsvětější trojice, má své meze, a proto vám při konzumaci nebude povídka připadat příliš hořká. Právě u téhle povídky, když jsem stejně marně jako Honza s Eliškou hledala pointu a rozuzlení, mě napadlo, jak Boučková umí vystihnout život v celé jeho absurdní nelogičnosti.

Mým favoritem se nakonec stává povídka Olok, asi nejvtipnější ze všech, z níž smutek prosakuje jen jako pod pláštěnkou prosakuje déšť na sedadlo kola. Líbí se mi, že Boučková dokáže jemně a nenásilně dát do kontrastu, jak smutná může být neschopnost opustit nefunkční vztah, ale jak je zároveň smutné ho doopravdy nechat být. Postavy z knížky žijí někdy ve svých vztazích podobně uzavřeně jako se žilo za totality v českém státu. Touhle dobou je hodně poznamenaná například povídka Ve jménu historické pravdy.

Celkově vzato ve mně Šíleně smutné povídky možná kupodivu nezanechaly smutek, spíš jen rozčarování z toho, jak strašně rychle čtení uběhlo. Díky úspornému stylu psaní autorky, kde jsou vynechávané i uvozovky pro přímou řeč, vám všechny povídky doslova jen tak proběhnou před očima a jsou zase fuč. Zbyde vám "jen" vzpomínka na zajímavou knížku, kterou si znovu s chutí přečtete.

Šíleně smutné povídky / Tereza Boučková / 2013
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Odeon.

FACEBOOK | INSTAGRAM | TWITTER | BLOGLOVIN | ASK

10 komentářů

  1. Moc pěkná recenze! Myslím, že si ji jdu hned napsat do seznamu k přečtení! :) Rok kohouta se mi líbil, ale Indiánský běh zase moc ne, tak bych si mohla třeba konečně udělat názor! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já Indiánský běh ještě nečetla, ale snad na něj taky jednou dojde. Každopádně, myslím, že po přečtení povídek se z Boučkové stane tvoje oblíbená autorka. :)

      Vymazat
  2. Tak sis ji taky přečetla! :-) Souhlasím s tebou. Nejsvětější trojice byla první povídka z téhle sbírky, která mě dostala - tak strašně absurdní a tak moc povědomá.

    A úplně off-topic ti musím ještě jednou pochválit tenhle design, zvlášť volbu písma a jeho velikosti - čte se to jedna radost. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jak jsem říkala, navnadila jsi mě tou recenzí. :)

      A děkuju! Nebyla jsem si jistá, jestli to písmo náhodou není už moc velké, takže jsem ráda, když slyším, že se to čte hezky. :)

      A mimochodem - na Better Blogging nakonec taky nejedu. :/

      Vymazat
  3. Dneska jsem ji měl v ruce v knihkupectví a říkal jsem si, že si ještě přečtu, co o ní říkají renomovaní knižní blogeři. Takže si ji při příštím náletu na knihkupectví pořídím :)

    OdpovědětVymazat
  4. Od Boučkové jsem ještě nic nečetla, zajímavý tip. Já čtu radši starší literaturu :-) Jana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Boučková patří mezi nejlepší české autorky, určitě od ní něco zkus. ;)

      Vymazat
  5. Knihu jsem dočet o půlnoci na dnešek ve vaně a u třetí povídky od konce, tedy u Svaté Hany, jsem plakal. Je to osobní. U jiných povídek jsem se našel - a styděl jsem se.
    Přečetl jsem knihu s velkým "potěšením" a bavila mne náramně - především úsporný styl autorky, určitá nadsázka, ironie, vtip, byť je to většinou skutečně melancholické čtení.
    Četl jsem od T.B. Rok kohouta a kniha se mi hodně líbila, ale tato kniha povídek ještě mnohem víc, protože Rok kohouta je o strastech autorky, ale v SSP jsem to já, má žena, rodiče, přátelé, sousedé... Trefa na solar, respektive trefa do srdce...

    Mějte se fajn.

    OdpovědětVymazat

Latest Instagrams

© What Jane Read. Design by FCD.