8 rad jak napsat skvělou recenzi

Protože už jsem napsala více než sto recenzí na knihy, namyšleně jsem dospěla k závěru, že jsem připravena rozdávat rady a zkušenosti ostatním. Pro začátek tedy pár slov o tom, jak si představuji, že by měla vypadat skvělá recenze.

Ráda bych napřed zmínila, že chci psát o tom, co by nemělo chybět v recenzi uveřejněné na blogu. Občas zaslechnu nebo si někde přečtu názor, že blogové recenze vlastně ani žádnými pořádnými recenzemi nejsou, protože obsahují subjektivní názory, pocity, sem tam i různé odbočky (jako třeba odkud jsem knížku vzala, co pro mě znamená a podobně). A recenze že prý má být čistě objektivní, nezávislá a odborná. Já si myslím, že v časopisech, e-magazínech a vůbec v médiích jako takových by se opravdu měly vyskytovat recenze spíše odborného charakteru, které se snaží o objektivnost a recenzenti do nich nevkládají své pocity. Na druhou stranu blogy jsou tu od toho, aby zprostředkovávaly osobní názory blogerů, proto i recenze na blogu si může dovolit být osobní. Mnozí tvrdí, že pak už to není recenze - pro mě je to ovšem, pokud je dobře provedená, recenze stejně hodnotná jako recenze v odborném literárním časopisu.

A teď už tedy k těm několika bodům, ve kterých se pokusím shrnout, co by ve skvělé recenzi nemělo chybět. Neberte to jako rozdělení do odstavců, píšu je, jak mě zrovna napadne. Možná je to ode mě vážně trochu namyšlené, protože čas od času některý z těchto bodů ráda vynechám jen proto, že se mi zrovna o něm nechce psát nebo mě nic nenapadá. V tom je ovšem ta krása recenzování na blogu - můžete si dovolit psát, jak se vám zrovna zlíbí. A už dopředu říkám, že ne vždycky se musíte striktně držet všeho, co je tu napsáno. Vždycky je lepší nějaký z bodů vynechat, než abyste se nutili do psaní. Věřte, že vaši čtenáři poznají, že vás to nebavilo.


Tak tedy - jak napsat skvělou recenzi?


1. Nepište bezprostředně po přečtení knihy. To už se mi několikrát osvědčilo. Když knížku dočtete, jste obvykle plní emocí. Můžete být totálně nadšení nebo absolutně znechucení... Když prvopočáteční nechuť ke knížce pomine, lépe se vám na ní budou hledat kladné rysy a naopak když pomine to nadšení, zjistíte, že ne všechno bylo tak dokonalé a úžasné. Lépe si utřídíte myšlenky.

2. Nezapomínejte na důležité údaje. V žádné recenzi nesmí chybět, CO vlastně recenzujete - tedy český a originální název knihy, co je to za žánr. Ani u bestselleru mnozí vaši čtenáři nebudou vědět, o jakou knihu vlastně jde - je to román, sbírka básní nebo soubor povídek? Nesmíte zapomenout ani na autora, případně překladatele (někdy mě trochu mrzí, že čeští překladatelé nepřipadají lidem důležití - jsou to přece oni, kdo vytváří podobu české verze knihy) a na škodu není, když zmíníte i nakladatelství a samozřejmě rok vydání. 

3. Uveďte čtenáře do děje. Upřímně řečeno moc nefandím recenzím, ve kterých si recenzent ulehčuje práci tím, že zkrátka přepíše oficiální anotaci knihy. To se přece čtenář nedozví nic nového. Lepší je převyprávět děj vlastními slovy, ovšem pozor, jen stručně! Nechcete přece, aby se z recenze stal zápis ze čtenářského deníku. Taky si ohlídejte, abyste neprozradili žádné tajemství nebo překvapení a už vůbec nesmíte říct, jak to celé dopadne. Takové informace by se měly prozrazovat jen pod varováním, že dál smí čtenář číst jen na vlastní nebezpečí.

4. Postupujte od všeobecného ke konkrétnímu. To je dost individuální rada, řekla bych. Třeba mně víc vyhovuje, když jdu od všeobecných vlastností knihy až ke konkrétním vadám v tom či onom, ale taky se toho nedržím vždycky. Někdy prostě máte chuť vypíchnout nějaký problém nebo naopak vyjádřit svůj obdiv k něčemu už na začátku, a pak teprve shrnout dílo jako celek. Rozhodně byste si ovšem měli dát pozor, aby se vám nestávalo, že v jedné větě shrnete celé dílo, pak zkritizujete třeba vyčpělý závěr, a potom se znovu vrátíte k hodnocení celé knihy.


5. Pozorně sledujte, jak autor svou knihu napsal. A to po celou dobu čtení. Jedině pak totiž máte možnost seznámit své čtenáře se stylem jeho psaní - byla to retrospektiva? Psal v er nebo v ich formě? Mají se čtenáři obávat poetických slovních obratů a nebo je dílo psáno stručnými, krátkými větami? A je to vůbec čtivé? Takové otázky by určitě měly být zodpovězeny.

6. Jací jsou hlavní hrdinové? Tohle asi není to nejnutnější, co by v každé recenzi nemělo chybět, ale myslím, že ke skvělé recenzi to patří. :-) Právě blog co se týče hlavních hrdinů umožňuje rozlet v jejich kritice - bavili mě nebo naopak neskutečně iritovali? Co si myslím o vývoji jednotlivých postav? Kterou z nich jsem si oblíbila nejvíc? Velmi subjektivní záležitost, která se opravdu hodí jen na blog a nikoli do odborného periodika. 

7. Znáte-li nějakou zajímavost o knize, prozraďte jí. Není to tak dávno, co jsem psala recenzi na Mistra a Markétku, na dílo, o kterém se ví, že bylo vydáno Bulgakovovou ženou až po jeho smrti, že první výtisk byl samotným autorem spálen, že chyby v něm se dnes často používají jako hádanky pro vášnivé čtenáře. Pokud víte nějakou perličku ať už o vydání knihy, o jejím autorovi, zkrátka o jejím příběhu, rozhodněte se o to podělte se svými čtenáři. Vaše recenze pak získá originální ráz.

8. Řekněte svůj názor. Nejsubjektivnější část celé recenze. Samozřejmě si ho nemusíte schovávat do jednoho odstavce na konec, ale své myšlenky můžete vsunovat prakticky neustále do celé recenze. Nebojte se prozradit, co si o knize opravdu myslíte, i kdyby jste tím měli naštvat své čtenáře. Když nic jiného, alespoň se tak rozpoutá diskuze. V tomto bodě také připomínám, že na blogu si můžete do recenze napsat i třeba historku, jak jste ke knize přišli, proč vám přijde důležitá nebo proč bylo pro vás čtení například velmi těžké. Pokud by měli lidé chuť jen na suché odborné čtivo, blogy by neexistovaly - ty jsou tady od toho, aby do článků vnášely právě ty pocity a emoce, které jinde nejsou.

Každý má samozřejmě ještě nějakou další přísadu, případně nějaký úplně jiný recept, jak vytvořit skvělou recenzi. Takovou mou malou zvláštností je, že se snažím, aby každá recenze obsahovala originální fotku dané knížky. Každý recenzent si psaním dalších a dalších recenzí tvoří svůj systém. Nezbývá mi nic jiného, než všem recenzentům popřát (a sobě vlastně taky), ať se jim daří a ať internet zahltí samé perfektní a skvělé recenze! :-)

Inspirace: Blog Brabikate

12 komentářů:

  1. Já třeba první bod moc dodržovat nemůžu. Jakmile mám mezi čtením a recenzí prodlevu, už mi psaní nejde, asi je to individuální.
    Jinak dost z toho dodržuji, jen nepíšu moc systematicky (nezačínám všeobecně, tenhle bod myslím). A snažím se na konci napsat nějaké doporučení, najít cílové čtenáře a tak :)

    Jinak... Já vždycky myslela, že recenze subjektivní být můžou, že objektivní jsou kritiky :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono je to vlastně dost individuální úplně všechno... vlastně úplně nejdůležitější rada je, že je nejlepší dělat všechno podle svého a pokud člověku rady od jiných nevyhovují, tak bychom se na ně měli vykašlat. :D

      Já si myslím, že recenze v médiích by měla být objektivní, ale má spíš charakter publicistický než odborný jako kritika.

      Vymazat
    2. Recenze by měla být napůl subjektivní a napůl objektivní - tvrdíval to už i Šalda.

      Hlavně na blozích je to stejně o tom, jestli čtenář daného blogu má stejný literární vkus, nebo ne. Pak se nechá isnpirovat, popřípadě tomu dotyčnému recenzentovi "věří".

      Vymazat
  2. Skvěle napsáno a vystihla jsi to perfektně! Více méně s tebou ve všem souhlasím, jen u mě je trochu iný problém. Jelikož se o notebook dělím s dvěma sourozenci, tak dost nemám tolik času psát recenze hned. Proto si po dočtení knihy načtrtnu své názory jen nahrubo do bloku a třeba až za týden (někdy i déle) tvořím recenzi v počítači a dávám na blog, takže ten odstup vlastně mám.
    Jen ta systematičnost u mě moc nefunguje, píšu, jak to uznám za vhodně, jen poslední odstavec je jakési shrnutí.
    Děkuji za skvělý článek.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já děkuji za takovou chválu. :) No vidíš, nakonec jsou dva sourozenci, co ti uzurpují notebook, vlastně užiteční. :)

      Vymazat
  3. Pěkný návod! :)

    Já osobně čtu raději blogové recenze právě proto, že obsahují subjektivní názor. Než si nějakou knihu koupím, zajímá mě, jestli se ostatním lidem líbila - a ne to, že tam autor mistrně analyzuje společnost tak, že by se zato ani Zola nestyděl. Tyhle "objektivní a profi" recenze si hledám spíš po dočtení.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stejně to mám i já - recenze na blozích čtu většinou před koupí knížky a ty odbornější si přečtu až potom. :)

      Vymazat
  4. Těší mě, že jsem tě inspirovala k takovému zajímavému článku. :-) Souhlasím s tím prvním bodem, nejradši recenzi píšu třeba jeden den po přečtení, protože všechny ty nesourodé dojmy a pocity potřebují dozrát a vykrystalizovat.

    Já jsem do recenzí také už začala dávat fotografie, čímž jsem se částečně inspirovala i u tebe. Čtenář recenze si pak vše lépe zapamatuje a většina článků vypadá lépe s ilustrací než bez ní. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak. I já preferuju články s ilustracemi - koho by bavilo prokousávat se nekonečným textem? Taky jsem teď začala s mezititulky... hned se to čte ještě líp!

      Vymazat
  5. Pokusím se tvými radami řídit :) (jakožto začínající recenzující :D) Já zatím vždycky řeším dilema, jestli mám psát anotaci ( a pak převyprávět začátek děje) , nebo ji rovnou vynechat. Také by mě zajímalo: Stále nevím, kolik toho můžu o ději prozradit. Někteří blogeři se nezmíni skoro o ničem ( což je podle mě dobře - aspoň mohou nalákat na knihu bez prozrazení spoilerů),ale setkala jsem se už i s podrobným vylíčením děje. Jaký je na toto tvůj názor? Předem moc děkuji za odpověď :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Anotace je podle mě nesmysl - tu si čtenáři najdou všude jinde. Ovšem krátké uvedení do děje by podle mě do recenze patřit mělo. Bez zbytečných spoilerů samozřejmě, ale to mu se, myslím, není nijak zvlášť těžké vyvarovat. Na druhou stranu podrobné vylíčení děje je spíš na škodu - nevím, jak tebe, ale mě by rozhodně nebavilo číst si o tom, jak se celý děj vyvíjí. Blogové recenze čtu proto, že chci znát názor jejich autora na knihu, to by mělo být to nejdůležitější. ;-)

      Vymazat
    2. Já třeba anotace přidávám, je sice pravda, že si ji mohou všichni najít, ale beru to jako oficiální informaci stejně jako třeba rok vydání. Děj zase raději nepíšu, protože se bojím, abych nesklouzla k tomu, že tři čtvrtě recenze bude převyprávěný příběh. Takhle vím, že si čtenáři přečtou hlavně můj názor.

      Vymazat