Proč jsem si oblíbila Twitter

Trvalo mi to dlouho. Upřímně řečeno, v prvních pár týdnech se mi Twitter zdál jako to nejnehostinnější místo na světě. Nejsou followeři. Nikoho neznáte. Nevíte, co jsou to hashtagy a jak je používat, aby vám to bylo k něčemu dobré. Pak vás najednou napadne něco, co byste mohli sdělit světu, ale ouha - těch 140 znaků, ve kterých máte povoleno tweetnout, vám na to nestačí. Takže zafňukáte a vrátíte se z toho strašlivého světa zpátky mamince pod sukni. Na Facebook.
Zdroj: weheartit.com


Já jsem to nevzdala. Po dvou měsících, kdy jsem na Twitteru přispívala jen odkazy na své články, jsem se konečně začala trochu vzpamatovávat a sbližovat. Našla jsem lidi, které mě baví sledovat. Jsou lidi, kteří sledují mě. Twitter začíná být zábavný. Zjišťuji, že to je vlastně velice přátelské místo, kde vás lidi přivítají s otevřenou náručí - jen si k těm lidem musíte vyšlapat cestičku.

Když jsem konečně začala používat hashtagy, přišla jsem na to, že Twitter vytváří komunity mnohem lépe než Facebook. Přiznejte se, kolik z vás je na Facebooku v desítkách nejrůznějších skupin od "Rád v noci pozoruju hvězdy" přes "Miluji čokoládu" až po "Volím Karla"? A kolik z vás je v těch skupinách skutečně aktivní? Na Twitteru být aktivní musíte. Jinak to nemá smysl. Když #volimkarla, řeknu proč.


Postupně mi taky došlo, jak moc je Twitter inspirativní. Je totiž jen na vás, koho budete sledovat a když někdo sleduje vás, neznamená to, že vy ho musíte sledovat taky. Na Twitteru si svůj obsah volíte sami, takže vás nikdo nebude zahlcovat nejnovějším skóre ze své milionté výhry z bůhvíjaké hry. Já sleduji lidi, které obdivuju, od kterých se učím. Twitter je taky neuvěřitelně rychlý a aktualizovaný. Jako první se dozvíte o zemětřesení na druhém konci světa, o ucpané Národní třídě nebo o nabídce nějaké perfektní pracovní pozice (naposledy mě takhle zaujalo knihkupectví Martinus.cz).

Hezky to vystihla Michaela Losekoot na svém blogu Růžová panda: "Facebook je trvalý vztah. Twitter je jako žít single ve velkoměstě." Přesně! Mít Facebook je klidné, pohodové, bez vzrušení. Mít Twitter je překvapující a dobrodružné. Já sama nemám osobní stránku na Facebooku už víc než rok, ale kdybych si měla zvolit mezi Facebookem a Twitterem... hádejte, co bych si vybrala. :-)

Komentáře

  1. Twitter je fajn. Většina zpěváků, nebo skupin, co poslouchám, přidávají příspěvky zrovna tam. Takže si ráda zatweetuji a počtu. :D

    OdpovědětVymazat
  2. Já jsem Twitteru moc na chuť nepřišla, sice ho mám, posílají se mi tam příspěvky, ale nechodím na něho. Nějak asi nechci být single či co. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, já sice být single taky nechci, ale přišlo mi to jako dobrá metafora. To chce čas. Aspoň u mě tomu tak bylo. :-)

      Vymazat
  3. Možná k tomu ještě dojdu, ale zatím jsem jeho kouzlo ještě neobjevila... je ale pravda, že jsem Twitteru nedala moc příležitostí mi ho ukázat a že ani Facebook mě zpočátku nebavil.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já s mou skepsí ke všemu, co je hromadně doporučováno, jsem nepřistupovala s optimismem ani k Facebooku, ani k Twitteru. Kouzlo Facebooku u mě už dávno vyprchalo, Twitter jsem okouzlená teď. Ono je to opravdu spíš o tom, že to nějakou dobu trvá, najít si tam to své "místečko". A samozřejmě to chce být taky dost aktivní, což já sama zatím nijak extra nejsem, ale doufám, že se ještě budu zlepšovat. :-)

      Vymazat
  4. Já Twitter mám, ale nevím, koho sledovat, navíc mám Facebook kvůli škole a přátelům z druhého konce republiky či světa a do toho ještě blog a nově instagram a člověk než by vše projel by nemohl mít normální život :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak sledovat bych doporučila (alespoň ze začátku) hlavně osobnosti a organizace, které už znáš a které jsou na Twitteru snadno k nalezení. Navíc na internetu najdeš určitě spoustu tipů na skvělé lidi, jejichž tweety jsou pokaždé nějakou perličkou. :-)

      Mít Facebook kvůli škole mi přijde spíš už trochu jako výmluva, většině lidem se nechce říkat, že je to prostě pohodlnější (ale to je jen čistě můj osobní názor, chápu, že to někdo může mít jinak; ale já se třeba bez Facebooku docela dobře obejdu i co se týče školy). Ale ohledně těch kamarádů to chápu. Mě třeba mrzí i to, že i mí přátelé, kteří nejsou z druhého konce republiky či světa, Twitter nemají. :-)

      Instagram nemám, protože můj telefon ho nepodporuje a pěkně mě to štve. :-) Ale je fakt, že je těch "aktivit" na internetu čím dál tím víc a taky už toho na mě začíná být docela dost. :D

      Vymazat
  5. Moc pěkný článek, perfektně vystiženo, taky mi trvalo, než jsem Twitteru přišla na kloub a o to víc mě to teď baví :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat