Mudlové z Pagfordu nabízí rozmanitou paletu lidských vlastností

Šťastnou náhodou se mi podařilo získat recenzní výtisk novinky od stvořitelky Harryho Pottera. Jsem tomu nesmírně ráda, protože Prázdné místo bylo jedním z mých toužebných narozeninových přání a knižním pokladem, který mi prostě nestačí vypůjčit si, ne, chci jím zaplnit "prázdné místo" ve své knihovně. Samozřejmě jsem, jak vám asi došlo, očekávala, že to bude dobré. Vlastně jsem předpokládala, že to bude úžasné, báječné a skvělé dohromady, taky nesmírně čtivé a dechberoucí a naprosto fantastické.


Kdyby tohle byla prvotina, kritika by nebyla tak přísná


Když jsem Prázdné místo dočetla, měla jsem z příběhu dost rozporuplné pocity. Bylo to dobré, to ano, ale fantastické? Nejsem si jistá. Ovšem stoprocentně je to čtivé, groteskně humorné a dobré, což by normálně stačilo na to, aby si u mě román vysloužil plných pět bodů. Jenže tady jde o Rowlingovou a mám pocit, že z jejího jména se stává něco jako značka té nejvyšší kvality, asi jako když si koupíte francouzské víno místo toho obyčejného, krabicového. Má očekávání byla prostě nadměrně vysoká. A to jsem se bavila tím, jak všichni pořád srovnávají Prázdné místo se sedmičkou Harry Potterů a jak říkají, že se mudlové z Pagfordu kouzelníkům nevyrovnají a že kdyby tohle byl Rowlingové první román, určitě by se z toho bestseller nestal. Já mám ovšem dojem, že se na Prázdné místo kladou až přehnané nároky a očekávání, a proto je kritika mnohem větší, než by byla, kdyby to opravdu byla autorčina prvotina.

Jak už jsem zmínila, příběh se odehrává v malém městečku jménem Pagford, jehož obyvatelé nabízejí tu nejrozmanitější paletu povahových vlastností. Máme tu proradné intrikánky, pomlouvačné slídily, psychopaty a narkomany, rebelující teenagery, znuděné paničky a spoustu dalších jedinečných postaviček. Pagford si žije svým víceméně poklidným životem až do chvíle, kdy nečekaně zemře jeden z městských radních, Barry Fairbrother. Tichá válka, která dosud mezi obyvateli městečka jen tiše bublala, se rozproudí naplno a na světlo vyjdou leckdy velmi nepříjemné pravdy i o těch, kteří před ostatními zdánlivě nic neskrývají.


Pavučinu vztahů spletla autorka knihy hned zpočátku velice povedeně a neměla jsem ani na okamžik problém orientovat se mezi poměrně velkým množstvím jmen ani mezi příbuzenskými či jinými vztahy. Díky tomu, že každá postava má svůj jedinečný příběh i charakter, se zkrátka nemůžete ztratit a splést si toho či onoho s někým jiným. Celou dobu se vyprávění více či méně točí okolo pěti rodin a občas se do toho zaplete ještě někdo další. Čekala jsem, po úvodním zjištění, že Pagford je "idylické anglické městečko s dlážděným náměstím a starobylým opatstvím", že postavy budou možná tak trochu snobské, ale ukázalo se, že minimálně jedna má dost vážné sociální problémy. 



Sex, drogy a smrt hlavního hrdiny hned v úvodu


V souvislosti s tím mě vlastně trochu šokovalo, jak otevřeně Rowlingová píše. Jak samozřejmě vypráví o sexu, drogách, incestu a o spoustě dalších věcech, které byly v jejích dřívějších knížkách prostě tabu. Musím říct, že i přes ten šok se mi tahle změna zamlouvala. Ukázalo se, že drsná syrová realita není Rowlingové vůbec vzdálená. A to nejen co se týče toho "šokujícího". Pagfordské domečky dokáže čtenářům vylíčit stejně poutavě jako když popisovala Bradavice. 

Jsem ráda, že se Rowlingová nepouštěla do žádných karikatur a snažila se, aby všichni hrdinové byli zároveň co nejuvěřitelnější. Není tu žádné černobílé rozlišování mezi dobrým a špatným. Ti, co jsou špatní, si obvykle prošli něčím, co je do toho zla uvrhlo a nelze je soudit jen na základě jejich momentálního chování (viz narkomanka Terri, která si prošla přímo hrůznými věcmi, a pak se stala troskou). Upřímně jsem ale trochu doufala, že se v závěru stane něco trochu víc dramatického právě díky hlavnímu hrdinovi - Barrymu Fairbrotherovi. Jakožto jediná čistě kladná postava zahynul hned v úvodu, ale čtenáře provází po celou dobu až do posledních stránek. Doufala jsem, že se ukáže něco, o čem nikdo doposud nevěděl, že jsou tu ještě jiné skutečnosti, že nějaká malá nevinná poznámka hned na začátku bude mít na konci osudný význam.



Shledání po letech a nijaký závěr


Závěrem jsem, přiznávám, byla trochu zklamaná. Nečekaný, napínavý konec v nejlepším by mě asi potěšil víc než to úplné uzavření, které mi Rowlingová nabídla. Takový pokojný, nedramatický konec. Nemusím se teď ptát, jak to asi mohlo dopadnout pro toho či onoho, protože je mi to víceméně jasné. Mám ráda, když je konec nejasný a nejlépe, když jsou čtenáři nabídnuty různé varianty závěru, z nichž si pak sám může podle svého gusta vybrat.

Jakožto dlouholetý fanoušek Harryho Pottera jsem se zvláštním požitkem hltala styl psaní autorky. Někomu, kdo knihu od Rowlingové čte poprvé v životě, to asi tak nepřijde, ale když se vám prostě po několika letech konečně dostane do ruky něco, co napsal ten, jehož knížky jste zbožňovali od mládí, je to takové přátelské shledání. Jako když se potkáte s někým, koho už jste dlouho neviděli, a jakmile ho obejmete, znovu ucítíte jeho vůni, na niž už jste zapomínali. Protože Rowlingová píše pořád stejně - každou chvíli se zastavuje nad popisy osob nebo krajin a dalších věcí, ale nikdy to není nudné, jelikož vždycky dokáže vypíchnout právě ty zajímavé maličkosti. Dialogy jejích hrdinů jsou opravdové. Její humor je suchý a trefný.


Když bych to tedy měla shrnout, celý příběh se mi až na lehce nemastný neslaný závěr moc líbil. Oblíbila jsem si i postavy a už jenom ten fakt, že jsem 540 stránek přečetla za necelý jeden den, hovoří za vše - je to nesmírně čtivá kniha. Upřímně, poslední stránky se mi ani nechtělo dočítat, když jsem si uvědomila, jak dlouho asi zase budu čekat na další knihu od téhle autorky. Už jsem si ověřila, že Rowlingová je nejen spisovatelkou pro děti, je současnou britskou tvůrkyní moderního realismu. Co dalšího asi svým čtenářům nabídne?

Prázdné místo (The Casual Vacancy) / J. K. Rowlingová / Hana Zahradníková / 2013
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Plus.

FACEBOOK | INSTAGRAM | TWITTER | BLOGLOVIN | ASK

12 komentářů:

  1. Moc krásná recenze. A po tvé recenzi si chci Prázdné místo také přečíst.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji! :-) Jsem ráda, že jsem tě svou recenzí zaujala.

      Vymazat
  2. Přiznám se, že naproti ostatním od toho moc neočekávám, protože si myslím, že Rowlingová nijak zvlášť psát neumím :D Uvidíme, až se mi to dostane do ruky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsi úplně první člověk, od kterého tohle slyším. Ale třeba nakonec změníš názor. :-)

      Vymazat
    2. No, uvidíme. Asi si ale udělám názor spíš z originálu. Harry Pottera jsem totiž četla i v originále a musím říct, že český překlad originál překonal o několik světelných let, postavy byly v originále strašně ploché a jazyk méně barvitý. Tak uvidím, no :-)

      Vymazat
    3. Hmm, tak to ti neporadím, jen dodám, že tě hrozně obdivuju, protože já si v originále dokážu přečíst tak leda nějakou fakt hodně známou dětskou pohádku. :D

      Vymazat
  3. Krásná recenze! Všimla jsem si jí už dřív, ale nechtěla jsem si ji číst, dokud nenapíšu tu svou. :-)

    OdpovědětVymazat
  4. moc miluju harryho a prázdné místo mě teď upoutává v každé výloze, snad nebude zklamáním!:) jinak skvělá recenze!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pokud neočekáváš další výlet do Bradavic, tak, myslím, zklamání nehrozí. A díky! :-)

      Vymazat
  5. Díky za zajímavé hodnocení! Knihu už nějaký ten týden obhlížím ve výlohách, ale zatím jsem váhala, protože jsem slyšela jedno dost nehezké hodnocení.. Teď je ale rozhodnuto, už se na to přátelské shledání po letech moc těším!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Není zač. Doufám, že se ti bude líbit tak jako mně. :)

      Vymazat