Severskou detektivku nepotopí ani typická klišé

Podle překladatelky Jo Nesba Kateřiny Krištůfkové je Kristina Ohlssonová jediná, která se může svým literárním umem vyrovnat momentálnímu králi severských detektivek. Netuším, protože jsem od něj zatím nic nečetla. Ne že bych nesledovala aktuální bestsellery, jen jsem prostě neměla chuť. Ale možná si od něj právě díky Ohlssonové přece jen něco přečtu.


Neobyčejně hluboká sonda do lidské duše


Právě díky výroku překladatelky bude tedy kniha ve většině recenzí srovnávána právě s Nesbem, což já nemám v úmyslu. Možná bych se tomu taky neubránila, kdybych od něj něco přečetla, ale takhle přede mnou leží jen příběh tří detektivů, kteří pátrají po únosci jedné malé holčičky. Nejprve začnou podezřívat jejího otce s velmi pochybnou minulostí, ale nakonec se (samozřejmě) ukáže, že je všechno úplně jinak, než se na první pohled zdálo. Celkem klasický detektivní scénář, řekla bych, který nenadchne ani neurazí.

Když ovšem příběhu nakouknete pod povrch, zjistíte, že se v něm skrývá mnohem víc, než se na první pohled může zdát. Autorka povyšuje "obyčejnou" detektivku na neobyčejnou zejména velkou čtivostí, propracovanými charaktery postav a v neposlední řadě i dramatickou zápletkou. Kniha se navíc může pochlubit tím, že na rozdíl od většiny detektivek, které jsem zatím přečetla, je opravdu hlubokou sondou do lidských duší. Napětí, které čtenáře nutí otáčet stránku za stránkou, dokud není zlosyn dopaden, je jen jakýmsi vedlejším bonusem Nechtěných. Nesmírně jsem si užívala, jak autorka dokázala nádherně psychologicky prokreslit každičkou postavu, jak jí do detailu dokázala vymyslet vlastní příběh, jak nutila čtenáře, aby v těchto střípcích hledal sebemenší nuance a záblesky do výsledné skládačky.


Hlavní hrdinku doprovází očekávaná klišé


Místo hlavních hrdinů zaujímají tři detektivové - Alex, Peder a Fredrika. Upřímně řečeno, ti dva jsou spíš jen takovými doplňky Fredriky, která podle mého názoru bude čtenáře zajímat nejvíc, a to i přestože se ji Ohlssonová snaží svým divákům ze začátku tak trochu znechutit. Samozřejmě si spisovatelka neušetřila pár drobných klišé - Fredrika jakožto jediná žena v týmu a navíc kancelářská krysa je přímo předurčena k tomu, aby její nápady a teorie byly podhodnocovány, načež se pochopitelně ukáží jako pravdivé. Ale to se dá celkem v pohodě zkousnout. Jinak je Fredrika nesmírně poutavou ústřední hrdinkou. Trochu mě mrzí, že se jí autorka knihy nevěnovala víc - ale faktem je, že pak by zase mohla zanedbat příběh, takže je možná dobře, že to neudělala.
Zdroj: knihazlin.cz
Přímí aktéři detektivní záhady jsou vesměs očekávaně hodní a dobráčtí, zlí a podlí nebo případně psychicky narušení jedinci. Zmínila bych z nich snad jen jistou Ellen, sekretářku v detektivní kanceláři, jejíž osoba byla podle mého názoru nejen úplně zbytečná, ale rozepisování jejího života už snad nemohlo bavit ani Ohlssonovou - až do konce jsem doufala, že odstavce věnované přímo Ellen mají něco společného s případem, ale jak se ukázalo, byly úplně a naprosto zbytečné.


Velké finále vyšumí do prázdna


Dalším mínusem knihy je fakt, že od její poloviny tak nějak tušíte, kdo je vrahem. Nebylo by to špatné kdyby se pak ukázalo, že jste celou dobu byli taháni za nos a je to úplně někdo jiný, případně je to někdo z podezřelých, jež jste v průběhu už vyloučili a najednou se ukáže, že s tím přece jen mají co do činění víc, než jste předpokládali. Jestliže se ovšem vaše domněnky v závěru potvrdí, dá se říct, že to velké finále tak trochu vyšumělo do prázdna.

Proti stylu, jakým je kniha Nechtění napsána, nemám sebemenší výhrady. Možná to někomu přijde jako poměrně strohé vyprávění, ale já tvrdím, že v každé správné detektivce to má pořádně odsýpat. Ohlssonová výjimečně dobře pracuje s dialogy a i za jejich pomoci dokáže působivě vytvořit charakteristiku jednotlivých postav. Až na dva výše zmíněné škraloupy tedy ke knize nemám dalších výtek a pokud máte náladu na něco čtivého, napínavého a zároveň zajímavě psychologicky prokresleného, s Nechtěnými nemůžete sáhnout vedle.

Nechtění (Askungar) / Kristina Ohlssonová / Luisa Robovská / 2013
Za recenzní kopii děkuji nakladatelství Kniha Zlín.

Komentáře

  1. detektivky nemám ráda, ale psychologické věci jo, jsem na vážkách.)

    OdpovědětVymazat
  2. Podle mě měla postava Ellen odvést pozornost či navést čtenáře na špatnou stopu. Mně do knihy pasovala.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je vidět, že s detektivkami ještě nemám moc zkušeností. Tohle mě nenapadlo. Dobrý úsudek.

      Vymazat
  3. Mně se tahle kniha dost líbila. Na to, že jde o autorčinu první knihu, tak nastavila laťku docela vysoko. Napsané - samozřejmě i přeložené - to je moc dobře a nikde to nedrhlo.
    Musím říct, že se mi líbilo, jak autorka do příběhu zapojila i osobní problémy postav, protože.. no, prostě potom vypadají uvěřitelněji a reálněji. Ano, Fredriku jsem opravdu na začátku knihy nesnášela! Pokud autorce opravdu o tohle šlo, aby proti ní poštvala všechny čtenáře, tak se jí to - myslím - povedlo. Ale tohle nakonec opadlo a vyklubala se z ní docela příjemná postava. No, rozuzlení.. nic překvapivého. Ale pořád je to moc příjemné čtení. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jojo, přesně, podle mě autorka právě chtěla, aby Fredriku všichni nesnášeli, a pak zjistili jaká je to super ženská. :)

      Vymazat
  4. Moc děkuju za tip na knihu.Vzhledem k tomu,že jsem obrovská milovnice knih od Jo Nesba,už se nemůžu dočkat,až si její knihu koupím.A Nesba ti velmi doporučuju,u něj opravdu není sebemenší šance,že by jsi od půlky knihy tušila,kdo je vrahem.A psychologicky jsou jeho knihy taky velmi dobře propracované,nejsou to jen strohé detektivky,ale každá postava má za sebou velmi zajímavý příběh.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak jsem se k tomu Nesbovi taky nakonec dostala. ;) Ale upřímně, zase tak moc nadšená jsem nebyla... dokonce si myslím, že ta Ohlssonová byla lepší. :)

      Vymazat

Okomentovat