C. D. Payne vám prozradí, jak Helena ke štěstí přišla

Měla jsem to velké štěstí, že jsem se stala jedním z recenzentů, kterým nakladatelství Jota poslalo reading copy nové knihy světoznámého spisovatele C. D. Payna, jehož si jistě každý pamatuje především jako tvůrce slavné série Mládí v hajzlu. Kniha Dědictví aneb Jak Helena ke štěstí přišla se už brzy objeví v českých knihkupectvích, já nicméně dostala příležitost přečíst si e-verzi knihy ještě před finálním českým vydáním.

Helena Spallová je svým způsobem velmi půvabná šedesátnice, žena v domácnosti, jejíž život se rázem díky nečekanému dědictví od tety Maddy obrátí vzhůru nohama. Tím dědictvím je nehezký a zašlý dům, jež ovšem skrývá velice zajímavá tajemství. C. D. Payne barvitě a s humorem sobě vlastním líčí formou deníkových zápisků příbližně třičtvrtě roku v životě této ženy, jíž se nejen podaří rozluštit jednu velkou záhadu, ale hlavně razantním způsobem změnit život sobě i celé své rodině.


Deníkové zápisky jedné neobyčejné ženušky


Přiznávám, že zpočátku jsem při prvním pohledu na knihu byla trochu nedůvěřivá, a to ačkoli jsem přečetla Paynovo vynikající dílo NeviditelnýDeníkové zápisky všedních dnů jedné obyčejné ženušky, která se navíc ani nepřibližuje mé věkové kategorii, mi zkrátka moc přitažlivé nepřipadaly. Jak jsem se zmýlila jsem si připustila hned po několika prvních stránkách, kdy jsem se začala do příběhu začítat víc a víc a nemohla se od něj odtrhnout. Do toho se občas přidalo nutkání vyprsknout smíchy nad vtipně ironickým vyprávěním, a také napětí z postupně odkrývaného tajemství.

C. D. Payne není žádný Tolstoj ani Hemingway, v jeho textu nenajdete (alespoň ne v tomhle) žádné hlubokomyslné poselství a poetická přirovnání a krkolomná dlouhá souvětí. Píše jednoduše, stručně, výstižně. Zřejmě dobře ví, že právě tak zapůsobí na čtenáře nejvíc. Nejenže tento styl psaní napomáhá větší čtivosti, ale také podstatně zvyšuje autenticitu deníkové formy, jíž je celá kniha psaná. Logicky tudíž autor použil ich-formu a rázem je všem čtenářům hlavní hrdinka Helena o něco bližší. Baví mě i Paynova přizpůsobivost vůči moderní době - Helena nakupuje na eBayi, hledá bývalé milence na Facebooku. Ačkoli obvykle nemám zmínky o těchto internetových vymoženostech v knihách příliš v lásce, tentokrát mi to přišlo zvláštně sympatické.

Důkaz, že Helenu stvořil muž


Zdroj: jota.cz
Hlavní postavu Helenu Spallovou snad C. D. Payne nemohl vymyslet lépe. I když jako člověk je Helena občas až zbytečně moc racionální a leckdy jsem s ní v jejích rozhodnutích nesouhlasila, celkem vzato stvořil autor báječně vtipnou a zajímavou osobnost, ke které jsem měla blíž, než jsem zprvu očekávala. Obdivuji, že se spisovatel dokázal tak vžít do ženské mysli - i když, jak říkám, na můj vkus se Helena chovala až příliš racionálně, to je možná důkaz toho, že ji stvořil muž. Ačkoli na druhou stranu znám ženy, které dají na rozum ještě mnohem víc, takže je to asi opravdu jen čistě můj osobní pocit. Ostatní postavy tvoří v příběhu v podstatě stejně důležitou roli jako Helena a ačkoliv jsou výjimečně humorné, občas se mi zdálo, jako by spíš než reálnými lidmi byli jen takovými karikaturami, každý měl určenou svou roli (drzá potížistka, líný ničema, nudný manžel golfista apod.), ze které nikdo (snad možná na jednu výjimku) nevybočoval ani se žádným způsobem nevyvíjel.

Dovolila bych si ještě výtku vůči českému názvu, který je podle mě zbytečně dlouhý a navíc prozrazuje, že ono získané dědictví bude s největší pravděpodobností kladnou záležitostí, díky které celý příběh skončí happyendem. Zpočátku to tak v knize ale vůbec nevypadá, spíš naopak. Na druhou stranu musím coby milovník literatury vyzvednout všechno, co se týkalo knih v knize. V příběhu se objevuje záhadná autorka neuvěřitelně čtivých románů, literární agenti, hon na další a další knihy a navíc ještě k tomu si nemůžu vynachválit situace kolem amatérského filmu Heleniny dcery. To všechno mi přišlo nesmírně poutavé. Jakožto knižní fanoušek jsem se bavila zejména u scén, kdy Helena se smutkem dočítala poslední knihu a ve chvílích, kdy se radovala, že objevila další. Dědictví aneb Jak Helena ke štěstí přišla samozřejmě ale není jen pro ty, co mají se čtením knih tak důvěrné zkušenosti. Myslím, že tentokrát se C. D. Payne zavděčí všem, co nepohrdnou velmi zábavným příběhem s atraktivní zápletkou.

Dědictví aneb Jak Helena ke štěstí přišla (Helen of Pepper Pike) / C. D. Payne / Naďa Funioková / 2013
Za recenzní kopii děkuji nakladatelství Jota.

4 komentáře:

  1. Kniha vypadá zajímavě, a tvá recenze mi hodně pomohla si na ní utvořit názor, takže si jí určitě přečtu až vyjde. Mohla by to být zábava.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je pěkné vědět, že na základě mé recenze si chce někdo knihu přečíst. Doufám, že se ti bude líbit, opravdu jsem se u ní nasmála. ;-)

      Vymazat
  2. Patří ti mé velké díky za tuhle recenzi!
    Od autora jsem četla jen jeden nebo dva díly Mládí v hajzlu (na doporučení kamaráda, který v životě přečetl jen toto a Harryho Pottera :-) a bylo to v době mého silně intelektuálního období :-) Tudíž jsem z tohoto díla nebyla nadšená a později už se mi k němu nechtělo vracet. Po další knize od Payna bych tedy učitě nesáhla. Ovšem podle tvé recenze bych o dost přišla :-)
    Díky!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vůbec není zač. :-)
      Já sama Mládí v hajzlu nečetla, čehož teď docela lituju, protože obě dvě knihy od Payna, se kterými jsem se důkladněji seznámila - Dědictví a Neviditelný - byly skvělé. Takže to snad někdy napravím. :-)

      Vymazat