Armageddon od Pratchetta a Gaimana

Jak na Nový rok, tak po celý rok... proto právě dnes přidávám recenzi, protože těch, doufám, bude letos ještě víc než loni. Recenze je o to speciálnější, že vás místo obvyklého stručného shrnutí autorova života (případně i díla) čeká něco zajímavějšího. Dobrá znamení jsem si už dlouho přála a moc jsem se těšila, až si přečtu, jak to vlastně s tím Armageddonem celé dopadlo.
Dříve jsem v následujícím odstavci krátce zmínila něco o autorovi knihy. Tentokrát jsou autoři dva a v závěru Dobrých znamení je opravdu sympatická kapitolka s názvem O autorech, která vám je možná přiblíží lépe:

"Pro ty, kdo to opravdu potřebují vědět. Terry Pratchett se narodil roku 1948 v Buckinghamshiru v Anglii. Podařilo se mu vyhnout se všem těm zajímavým zaměstnáním, která autoři vykonávají především proto, aby se to hezky vyjímalo v podobných životopisech, jako je tento. Když hledal co nejklidnější způsob života, našel si zaměstnání jako tiskový mluvčí u společnosti Central Electricity Generating Board, a to těsně po havárii na Mile Islandu, což dokazuje jeho neselhávající smysl pro dokonalé načasování. Teď se živí jako profesionální spisovatel a žije se svou ženou a dcerou v Somersetu. Je velmi rád, když mu lidé kupují banánové daiquiri (jistě, ví, že lidé životopisy nečtou, ale má pocit, že to stojí za pokus).

Neil Gaiman býval novinářem, ale své zaměstnání opustil kvůli psaní komiksových scénářů. O komiksech tvrdí, že jsou dokonale právoplatnou uměleckou formou druhé poloviny dvacátého století, a vzhledem k tomu, že za ně dostal dokonce několik cen, musí to být zřejmě pravda. Měří metr osmdesát a vlastní velké množství černých triček. I když příliš nedrží na banánové daiquiri, je vždycky velmi šťastný, když mu oddaní fanouškové posílají peníze (četl totiž životopis Terryho Pratchetta, a i když pochybuje, že to přinese nějaký výsledek, řekl si čert to vezmi)."


Pratchett sotva pustí Gaimana ke slovu


Hned na začátku musím říct, že jsem spíš fanoušek Gaimana než Pratchetta. I když zeměplošské bestsellery se ke mně samozřejmě dostaly, přečetla jsem toho na to, kolik toho Pratchett napsal, setsakra málo. Nepřetrhla jsem se ani co se Gaimana týče, nicméně jeho knihy mě zaujaly mnohem víc. Nevím, čím to je, protože stejně pokládám Pratchettovo humor za geniální a baví mě hledat v jeho psaní ty jemné nuance a náznaky známého. A i když bych si opravdu přála přečíst s chutí všechny knihy o Zeměploše, nejspíš na to nikdy nedojde. Prostě to není můj šálek kávy nebo tak nějak. Gaiman je mi mnohem bližší, jeho styl psaní se mi zdá chytlavější a možná i jednodušší. To je každopádně jen na vysvětlenou k tomu, co se chystám napsat teď: Dobrá znamení by mohla být mnohem lepší, kdyby Pratchett Gaimana pustil víc ke slovu. 

Dobrá znamení mají zpočátku zdánlivě jednoduchý příběh, který se postupně komplikuje tak, že z toho čtenáři jde za chvíli hlava kolem a na závěr se až překvapivě jednoduše zase rozuzlí. Na Zemi už od jejího zrození existují agenti dobra a zla - anděl Azirafal a démon Crowley. Díky tomu, že jsou mezi lidmi tak dlouho, objevují se i u nich nejrůznější vášně, zájmy a libůstky. Tak třeba Azirafal nedá dopustit na svůj antikvariát a Crowley si zase hýčká své bentley, ve kterém se po čtrnácti dnech všechny nahrávky mění na hity od Queen. Pak ale přijde Antikrist - lépe řečeno Nepřítel, Ničitel králů, Anděl hlubin, Šelma zvaná drak, Princ tohoto světa, Otec lží, Výhonek Satanův a Pán temnot, prostě malé, baculaté a rozkošné miminko, které se nešťastnou náhodou ocitne místo v rodině velvyslance v docela obyčejné rodině z Tadfieldu. A za jedenáct let po něm přijde Armageddon. Tedy pokud Antikrist neboli Adam Young dovolí...

Celý ten příběh je místy strašně čtivý a místy zase nudně rozvleklý, občas dost praštěný a hodně bláznivý, svým způsobem ale oslnivě geniální, humorný a zkrátka báječný. Už od začátku mi ale přišlo, že Neil Gaiman Pratchettovi celou dobu pouze jen tak nějak sekundoval, hlavní slovo rozhodně neměl. Nejsem sice žádná odbornice na tvorbu Terryho Pratchetta, nicméně jeho styl psaní pozná snad každý, kdo od něj někdy něco přečetl. A věřte, že Dobrá znamení jsou psána typicky "pratchettovsky" - i když za to možná může fakt, že knihu přeložil Pratchettův český dvorní překladatel Jan Kantůrek. Každopádně se mi zdá, že se Gaiman na knize zrovna moc nepodílel, dokonce se v příběhu objevuje i jakási napodobenina Smrtě ze Zeměplochy. To je zřejmě to největší mínus celé knihy. Škoda.


Vyladěný závěr a neodolatelný humor


Za hlavní postavy se nejspíš dají označit Crowley s Azirafalem, i když je to dost sporné, protože se během děje objevuje postav celá řada a spoustu z nich na chvíli zaujímá hlavní místo. Nicméně, když nic jiného, Crowley a Azirafal jsou jednoznačně ty nejlepší postavy vůbec. Scény s nimi patří mezi ty nejzábavnější a nejčtivější. Za zmínku taky stojí jezdci z Apokalypsy (Smrt, Hlad, Válka a Znečištění, který převzal "job" po Moru, který odešel na odpočinek po vynalezení penicilinu), objevující se přibližně v polovině příběhu s blížícím se Armageddonem. Zbytek hrdinů, ačkoli také měli své světlé chvilky, se mi nijak zvlášť do paměti nevryli. Ne že by pro děj nebyli důležití, ale přišli mi ploší a nedopracovaní. Možná je to tím, že jich tam bylo tolik; při čtení si budete muset zvyknout, že na vás z následující stránky nečekaně vyskočí další a další nová postava.

Musím ale říct, že obdivuji, jak ten dokonale zapletený a propletený příběh dokázali autoři na konci zase rozplést. Pokud čtenář dokáže překousnout nudnější pasáže, dostane se mu odměny v podobě sice očekávaného, nicméně velmi podařeného závěru. Každopádně ale pro ty, kteří nejsou fanoušky Terryho Pratchetta a mají chuť přečíst si něco od Gaimana, doporučuji, aby sáhli po jiné knize. Pratchettovým milovníkům naopak podle mě bude příběh dozajista připadat velkolepý. Já se nakonec řadím někam mezi - sice jsem byla z Dobrých znamení poměrně zklamaná, přece jen jsem od toho čekala víc, ale můj názor vyvažuje postava Crowleyho, vyladěný závěr a ty neodolatelné vtípky typického humoru, které se v celém příběhu objevují.

Dobrá znamení (Good Omens) / Terry Pratchett, Neil Gaiman / Jan Kantůrek / 1992

FACEBOOK | INSTAGRAM | TWITTER | BLOGLOVIN | ASK

Žádné komentáře:

Okomentovat