Jaké to je být neviditelný podle C. D. Payna

Axel Weston je zkrachovalý skoro-čtyřicátník, který se po rozvodu utápí v depresi a sebelítosti a v neposlední řadě i v děsivou rychlostí narůstajících dluzích. Když už mu nezbývá ani na jídlo pro psa a téměř ani na pivo pro sebe, rozhodne se svého milovaného domácího mazlíčka odvézt do útulku. (Ne)šťastnou náhodou se mu právě tehdy podaří vyslovit kouzelnou formuli, která ho učiní neviditelným.

Pocta slavným literátům


Také tak zbožňujete knihy, které prostě nemůžete opustit, dokud se nedozvíte, jak příběh dopadne? Téměř třísetstránkový Paynův výtvor jsem měla přečtený jen za pár hodin. Nešlo to jinak. I když mi ne všechno úplně vyhovovalo a měla bych přece jen nějaké drobné (ale opravdu jen drobné) výhrady, celkově vzato to je prostě úžasně čtivá záležitost. Ani bych neřekla, že je to tím - pořádně ještě - vděčným tématem neviditelnosti, ve které, jak už jistě čtenář předpokládá, se bude hlavní hrdina dostávat do nejednoho problému; spíše tím, že C. D. Payne je prostě mistrem svého řemesla a jeho styl psaní si oblíbí snad úplně každý.

Kromě Payna se neviditelností zabýval například slavný Jules Verne nebo H. G. Wells. Z přesmyčky, kterou jako pseudonym hlavní hrdina Axel jednou použije (H. G. Swell) lze vycítit jistou poctu právě tomuto literátovi. Neviditelnost u Payna se však v každém případě dost odlišuje od jiných, především tím, že místo toho, aby byla prospěšná, spíš neustále způsobuje nějaké potíže. Ale když se nad tím opravdu zamyslíte, jsou to všechno jen reálné důsledky, takové ty "hlouposti", na které většina spisovatelů moc nehledí. Například - vzhledem k tomu, že je člověk po vyslovení formule neviditelný, ale ne průhledný, logicky za sebou zanechává šlápoty, rozpozná ho infračervené světlo a nic, co je dál než 5 centimetrů od jeho těla, není možno zneviditelnit. Takže dlouhý, rozevlátý plášť nepřichází v úvahu...


Hlavní hrdina je příliš velký cynik


Docela mě ale mrzelo, kolik Axelových známých se o jeho neviditelnosti dozvědělo, a také fakt, že jistým způsobem se dali (i když to byl vždycky risk) zneviditelnit i ostatní. Čekala bych, že vzhledem k tomu, jak detailně autor popisoval všechny výhody i nevýhody neviditelnosti, určitě se tu najde i prostor pro vysvětlení všech těch podivností, které se ohledně zneviditelnění odehrávaly (hlavně ta závěrečná "proměna", o které ale nebudu více prozrazovat, abych těm, co ještě nečetli, nezkazila překvapení). Další věcí, která mi tak úplně neseděla, byl někdy až přílišný cynismus hlavního hrdiny. Dokonce ani taková, řekněme, ne zrovna obyčejná věc, jako je neviditelnost, ho dokázala vyvést z míry jen na chviličku - v jednom momentě ji objevil a v druhém už si to štrádoval vykrást banku jako by to byla ta nejsamozřejmější věc na světě. Navíc, přiznávám, mi vadí lidé, kteří o někom tvrdí, že ho milují až za hrob, ale dokáží se v mžiku zamilovat do někoho jiného - a pak ještě do někoho dalšího. Preferovala bych konec, ve kterém se Axel Weston znovu stane princem na bílém koni pro svou bývalou manželku.

A teď už k těm kladům - musím vyzdvihnout především Paynovu oslňující fantazii. Obdivuji, kolik zábavných a napínavých zápletek dokázal pro příběh vymyslet, jak vyřešil zapeklité situace a kterak dokázal napínat své čtenáře, jak to vlastně celé dopadne. Navzdory tomu, že by se mi víc zamlouval jiný závěr, faktem zůstává, že C. D. Payne z toho všeho vybruslil skvěle - hlavní hrdina se totiž postupně dostane do tolika šlamastyk, že jsem vůbec netušila, jak se z nich dokáže zase vyvléknout. Navíc nemohu konci upřít naprosto grandiózní vyvrcholení, kterého jsem se sice napřed zděsila, ale pak se nakonec báječně pobavila. Ne, C. D. Payne opravdu své čtenáře nenudí...

Neviditelný (Invisibly Yours) / C. D. Payne / Richard Janda / 2010
Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Eruditus.

Komentáře