Noční kouzla a triky v nejpůvabnějším cirkusu na světě

Máte chuť na něco kouzelného, romantického (ale ne přeslazeného!) a napínavého? Bez obav můžete sáhnout po Nočním cirkusu, nejlepší knize, s jakou jsem se letošní léto setkala.

Opravdová magie nebo promyšlená iluze?


Autorkou této (stále ještě) knižní novinky je spisovatelka a také výtvarnice Erin Morgensternová, která žije v Salemu v Massachusetts. Noční cirkus je její prvotinou, což je, vzhledem k tomu, jak dokonale vyladěná kniha to je, opravdu hodné povšimnutí. Ve svém prvním románu rozvíjí příběh záhadného cirkusu, jehož typickým znakem je, že je černobílý a otevřený pouze v noci - lépe řečeno, otevírá se za soumraku, zavírá se za úsvitu. To však není to jediné, čím je tento "Cirkus snů" originální. Medvědy na koloběžce a klauny s rudým nosem v cirkusu nenajdete. K nalezení tu nejsou ani kouzelnické triky. Tedy, diváci si myslí, že ano - protože ti praví, opravdoví kouzelníci si přejí být před světem skryti a opravdovou magii vydávají za perfektně promyšlenou iluzi.

Hlavními postavami jsou dva mágové-rivalové - Marco a Celia. Byli vychováváni v naprosto odlišných podmínkách jako nástroje pro soupeření dvou jiných kouzelníků, Markova vychovatele a Celiina otce. Tihle dva staří pánové spolu už desítky let soutěží v tom, kdo dokáže vycvičit lepšího čaroděje. Ovšem pojmy jako "čaroděj", "mág" a "kouzelník" berte trochu s nadsázkou, protože magie, kterou vykládá svým čtenářům Erin Morgensternová, se na hony liší od té, kterou prováděl například Harry Potter. Mně osobně to připadalo jako něco mezi tím, co jsem viděla v Imagináriu dr. Parnasse a v Dokonalém triku. Každopádně oba dva hlavní hrdinové jsou velice sympatičtí, dámy jistě okouzlí podmanivý Marco, u kterého do poslední chvíle není jasné, zda je to klaďas nebo záporák, páni se zase bezpochyby zamilují do půvabné iluzionistky Celie. Samotný Noční cirkus je vlastně takovou šachovnicí pro tyto dvě výjimečné osobnosti. Kromě nich je tu samozřejmě i spoustu dalších zajímavých figurek - od nevypočitatelné kartářky Isobel přes tajemnou hadí ženu Cukiko až k zrzavým krotitelům koťat Panence a Výlupkovi. Je tu také početná "stínová" sestava, která cirkus vlastně vytvořila a ještě navíc pár epizodních postav. Je úžasné, že začínající autorka dokázala ukočírovat všechny příběhy, které si do knihy navymyslela a žádný z nich nebyl odbytý nebo zapomenutý.
Na příběhu je znát, že autorka knihy se zabývá výtvarničením, protože velkou část zabírají velmi pestré popisy především cirkusových "atrakcí". Kupodivu to vůbec není na škodu, naopak, mnoho věcí v cirkusu si náležitý popis zasluhovalo, aby si je čtenář dokázal vůbec představit. Erin Morgensternová si s popisy všeho a všech opravdu vyhrála a bohatým jazykem s mnoha přirovnáními dokázala vytvořit naprosto jedinečnou záležitost. Pro mě byly okamžiky odehrávající se v cirkuse právě díky jejímu detailnímu popisu tím nejlepším.


Na hraně milostného trojúhelníku


Nesmírně se mi zamlouvalo i období, do kterého Morgensternová svůj příběh zasadila - totiž přelom 19. a 20. století. Byla to doba už sama o sobě něčím magická a Cirkus snů se v ní krásně vyjímá. Vyhovovalo mi přeskakování z minulosti do současnosti a ze současnosti do budoucnosti a naopak. Každá kapitola se odehrává v jiném místě nebo době, takže pozor na to, až budete číst, nezapomeňte kontrolovat na začátku každé kapitoly, kde že se to vlastně nacházíte; nepozorní čtenáři mohou být trochu popleteni, že z malých dvojčat je najednou v další kapitole předpubertální páreček.

Opravdu nadšená jsem byla také z příběhu ústřední dvojice, který balancoval na hraně milostného trojúhelníku. Do poslední chvíle čtenář netuší, jak se to vlastně celé vyvine - spáchají milenci sebevraždu? Osvobodí se od sázky svých učitelů? Je Marco opravdu zamilovaný nebo to celé jen hraje? Bála jsem se, že buď se stane nějaký zázrak a všichni z toho vyváznou šťastní a zdraví a budou se na konci navzájem jeden přes druhého objímat, a nebo to bude jedna velká tragédie a pesimistický, smutný konec. Naštěstí mě Morgensternová dost převezla a vytvořila naprosto originální závěr, svým způsobem vlastně optimistický, nicméně s mírně nostalgickým, smutným nádechem.
Té chvály na knihu asi už bylo ažaž. Lepší než číst další odstavce pějící ódy určitě bude, když se hned teď vypravíte do nejbližšího knihkupectví a ponoříte se do té kouzelné atmosféry Nočního cirkusu.

Noční cirkus (The Night Circus) / Erin Morgensternová / Radovan Zítko / 2011

FACEBOOK | INSTAGRAM | TWITTER | BLOGLOVIN | ASK

Komentáře

  1. to si musím prečítať, dík za tip :)

    OdpovědětVymazat
  2. Díky, konečně první recenze na Noční cirkus, kterou jsem dočetla až do konce :ú .. jsem ráda, že se ti knížka tak líbila, já osobně mám podobný styl ráda - jak přelom 19. a 20. století, tak především iluzionismus, takže si knížku určitě pořídím :)

    OdpovědětVymazat
  3. Biba, laurdes: Jsem ráda, že Vás kniha zaujala, určitě neprohloupíte, když si ji pořídíte do své knihovny. :)

    OdpovědětVymazat
  4. Z Nočního cirkusu jsem byla strašně moc nadšená. A bála jsem se ho dočíst, protože jsem myslela, že to skončí hodně špatně. Buď přeslazeně, nebo špatně. A pak, jak říkáš, nás Erin převezla. :o)
    Doufám, že už pracuje na další knížce.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat