Vítejte ve Stepfordu

středa 15. srpna 2012

Zdroj: www.knihynainternetu.cz
Viděla jsem oba dva filmy - sci-fi thriller z roku 1975 a bláznivou komedii s Nicole Kidman. Ani jeden z nich se však ani zdaleka nemůže srovnávat s knižní předlohou od Iry Levina. Ta má v sobě obojí - pod zdánlivě komediálním příkrovem se skrývá mrazivý a napínavý thriller s neočekávaným závěrem.

Joanna Eberhartová, její manžel Walter a dvě rozkošné děti se rozhodnou dát přednost klidu a mírumilovnosti connecticutského Stepfordu před ruchem velkoměsta. Hned po příjezdu do tohoto "rodinného ráje" se ale Joanně něco nezdá. Všechny ženy z města se věnují čistě jen své rodině a domácnosti a do největší extáze je dovede uvést leštěnka na podlahy. Jediné dvě ženy, které jsou podle Joanny normální, jsou tak trochu hysterická a nepořádná Bobbie a poživačná Charmaine, která se zabývá astrologií. Když ale náhle Charmaine propustí svou služku a začne se chovat přesně jako ostatní stepfordské paničky, dojde Bobbii a Joanně, že je opravdu něco v nepořádku. Je to místní vodou? Nebo snad škodlivinami ve vzduchu? A co to podezřelé Mužské sdružení, kde stepfordští manželé kují bůhvíjaké pikle? Či snad že by Joanna byla jen podezřívavou schizofreničkou?


Thriller až horor pod povrchem


Stepfordské paničky nabízejí podobný závěr jako jiný Levinův román, Rosemary má děťátko. U obou těchto děl se autor přiklonil k té katastrofičtější verzi, a i když právě tohle byla jediná věc, která mi na Rosemary trochu neseděla, pro Stepfordské paničky jsem si přesně takový konec představovala. Jinak jsou si ovšem obě Levinova díla velmi podobná - už jen tím, že hlavní hrdinkou je žena, která se musí vypořádat s novou verzí svého života. Obě dvě knihy skrývají pod povrchem thriller až horor, obě jsou koncipovány tak, že to hororové a nereálné v nich je velmi dobře logicky zdůvodněné a tudíž vlastně celkem uvěřitelné. Stejně jako v Rosemary ani ve Stepfordských paničkách Levin nezvolil taktiku náhlého prozření u hlavní hrdinky, ale jen zlehka a velmi pomalu odhaluje svému čtenáři, co se tedy v tom Stepfordu vlastně děje. A konečně, v obou dvou Levinových románech budete na vážkách až do samého konce, protože ta hranice mezi skutečnou realitou a světem, který si vytvoří bláznivý, podezřívavý schizofrenik, je opravdu velmi tenká.

Jen těžko se na Stepfordských paničkách hledá nějaký negativní rys. Všechno je do puntíku promyšlené a sebemenší otázka, která vás v průběhu čtení napadne, vám bude autorem pečlivě vysvětlena. A že těch otázek je požehnaně - kolikrát si říkáte: Cože? A k čemu je to jako dobré? Proč je tohle důležité? Ale věřte, že na konci vám bude všechno jasné a budete si říkat, jak je ten Levin geniální a jak to všechno do detailu promyslel. Málokdy má člověk příležitost setkat se s takovou knihou, která by si pohrávala s tak "sci-fi tématem" a přitom dokonale dávala smysl. Samozřejmě je jich víc, ale řekněte sami, určitě už jste se někdy dostali ke knize, po jejímž přečtení vás dál trápilo milion otázek o tom, proč hlavní hrdina jednal zrovna takhle a jak to tedy vlastně dopadlo a co bylo v desáté kapitole myšleno tímhle a tímhle a jak to, že tahle načatá myšlenka už nebyla dál rozvinuta. Všem těmto dohadům se Levin vyhnul velkým obloukem.


Kde jsou hranice feminismu


Co se týče postav, ani k těm nemám sebemenší výhrady. Joanna Eberhartová mi byla velice sympatická, i když ten její světonázor týkající se feminismu a odsuzující každého, kdo radši leští podlahu než tráví hodiny uměleckým fotografováním (i když já bych si taky vybrala to druhé) mi byl docela proti srsti. Ale chápu, že přesně takovou hrdinku Levin potřeboval, aby mohl rozvinout své drama. Co se týče jejího manžela, zprvu je to dost nevýrazná postava, ale v druhé polovině se stane pro příběh zásadní. V románu je spoustu dalších hrdinů, více či méně důležitých a nikdo není nepříjemný nebo nudný. Bavila mě Bobbie stejně jako Charmaine a jejich proměna se Levinovi opravdu vydařila.

S tímto románem souvisí i polemika o feminismu a o tom, kde jsou jeho hranice. Může být žena v domácnosti opravdu šťastná? Může se takto realizovat? Je to málo? Já osobně na tom nevidím nic špatného. Samozřejmě v případě Stepfordských paniček je to prezentováno jako ta nejhorší věc na světě, kdy původně úspěšná žena v politice/literatuře/elektronice a velká zastánkyně feminismu najednou zaprodá svůj život, aby mohla obletovat manžela a dělat mu pomyšlení. Ale já si říkám, že když někoho baví leštit podlahy a prát záclony, neznamená to, že je to ubohý člověk. Jsou i horší. Co si o takových stepfordských paničkách myslíte vy?

Stepfordské paničky (The Stepford Wives) / Ira Levin / Zora Wolfová / 1972

FACEBOOK | INSTAGRAM | TWITTER | BLOGLOVIN | ASK

Okomentovat

Latest Instagrams

© What Jane Read. Design by FCD.