Divergencí se otevírá další slibná dystopická trilogie

Koncem června pořádalo nakladatelství Albatros velké slevy, které zahrnovaly dvacetiprocentní srážku na ceně všech knih + ještě navíc poštovné zdarma. Který knižní fanoušek by toho nevyužil? Já si objednala knihu, kterou bych si asi za plnou cenu nepořídila, nebo bych u toho minimálně hodně váhala. Nezdálo se mi, že Divergence pro mě bude to pravé ořechové, ale už dlouho jsem na ní byla zvědavá. Ale světě, div se - přes tři sta stránek jsem měla přečteno za jedno jediné deštivé odpoledne. Takže ono na tom přece jen asi něco bude...
Zdroj: www.knihcentrum-revue.cz

Vyberte si frakci


Mírumilovní nesnáší agresi, Sečtělí opovrhují nevědomostí, Upřímní zase odsuzují pokrytectví. Dvě další frakce se pro hlavní hrdinku Beatrice zdají být osudové - Odevzdaní, kteří považují za tu nejdůležitější vlastnost nesobeckost a Neohrožení, pro které je tím nejhorším zbabělost. Pokud vám je 16 a žijete v Chicagu v blíže neurčené budoucnosti, musíte si jednu frakci vybrat a žít v ní až do konce života. Pokud se nedokážete přizpůsobit, stanou se z vás odpadlíci, v podstatě chodící mrtvoly. Jenže vybrat si jednu frakci není zase až tak jednoduché, zvlášť pokud jste, jako Beatrice, Divergentní.

Představte si, že žijete jako Odevzdaný - jste tišší, nesobečtí, pro druhé byste se rozdali a do zrcadla se smíte mrknout jen jednou za 3 měsíce (nebo tak nějak). Nebo můžete být Mírumilovní - to znamená milí, usměvaví, hodní, ochotní usmířit se s kýmkoliv za jakoukoliv cenu. A nebo jsou tu Upřímní, kteří nikdy nedokáží z pusy vypustit jedinou lež a nebojí se říkat i kruté pravdy. Život v Sečtělosti znamená být chytrý, přemýšlivý, bystrý, s neutuchající touhou po vědomostech. A konečně jsou tu Neohrožení, kterým odvaha velí bít se za sebe a své přátele až do posledních sil. Být Neohrožený taky znamená být tak trochu výstřední a nebát se skákat z rozjetého vlaku.

Zpočátku se to všechno zdá být dokonalé - vezměte si, že by na světě žili jen lidé mírumilovní, upřímní, sečtělí, odevzdaní a neohrožení. Jenže na to, aby byl člověk perfektní, by musel mít všechny vlastnosti a ne jen tu jednu. Nejdřív se to jevilo jako dobrý nápad, rozdělit město do těchto pěti frakcí, ale postupem času se ukazuje, že to byl stejně dobrý nápad, jako když jednou někdo řekl, že by mělo existovat společné vlastnictví. Myšlenka to není zlá, ale lidé s tím zkrátka udělali své. A stejně tak je to i s frakcemi - Odevzdaní nejsou vždycky úplně hodní, Sečtělí zase začínají být pořádně arogantní a namyšlení, Neohroženost zaměňuje odvahu s čirou agresí. 

Veronica Rothová přišla s velice zajímavou a neotřelou myšlenkou, která ale, bohužel, není dotažená do konce. Chybělo mi hlavně vysvětlení, co se děje za hranicemi města - jestli tedy vůbec nějaké hranice jsou. Rothová píše, jako by Chicago bylo jediným obydleným místem na světě a jestli tomu tak skutečně je, není tu žádné vysvětlení PROČ. Stejně tak jsem nedostala uspokojivou odpověď na otázku, jak vlastně celá tahle politika pěti frakcí vznikla. Autorka staví své čtenáře před hotovou věc, jako by to bylo něco samozřejmého, o čem ani není třeba se zmiňovat. To je asi největší nedostatek celého příběhu, navíc dost zásadní, řekla bych.


Lepší civilnost než šílená jména


Že se až v dalších dílech dozvím, jak to vlastně celé bylo s Beatricinou matkou, nečekaně důležitou postavou celé knihy, a jak skončili někteří další hrdinové (Christina, Tori, ...), to mi vůbec nevadí, naopak, autorka tak velice šikovně nastražila pastičky, do kterých chce polapit čtenáře i na následující díl. 

Bohužel se neubráním srovnání Divergence a Hunger Games, jelikož zase až tak velký fanoušek dystopií nejsem a nemám jich načteno tolik, abych mohla srovnávat s něčím jiným. Jsou tu hned dvě věci, které bych ráda zmínila. Za prvé: Beatrice Priorová je mnohem zajímavější a sympatičtější hrdinkou než Katniss Everdeenová. Neříkám, že vždycky jsem s Beatriciným chováním souhlasila a někdy se podle mého názoru taky chovala dost nelogicky, ale tak každý má jinou náturu a každý se jinak chová, takže to je dost subjektivní hodnocení. Nicméně byla mnohem vtipnější a roztomile sarkastická, přirozenější a uvěřitelnější než Katniss.

Za druhé: Veronica Rothová ví, že ne všichni mají takový talent na vymýšlení kouzelně znějících a charakteristiku dokonale odrážejících jmen jako například J. K. Rowlingová. Vzpomeňme, jak to dopadlo, když se Collinsová křečovitě snažila pojmenovávat své hrdiny "jmény" jako Cetkie a Hurikán. Postavy od Rothové se jmenují příjemně civilně, což sice čtenářům žádné překvapení nenabídne, ale při čtení jim alespoň necukají koutky úst smíchy (mimochodem - Čtyřka je jen přezdívka, navíc opodstatněná).

Ačkoli Divergence jistojistě má své mouchy, sem tam docela otravné, pořád je to kniha výjimečná a velmi přitažlivá. Vzhledem k tomu, že jde teprve o spisovatelčin debut, je to velmi povedené dílo. A ten nápad s pěti frakcemi bude určitě každému aspoň chvíli vrtat v hlavě. Schválně - jaká vlastnost by vám byla nejbližší?

Divergence (Divergent) / Veronica Rothová / Radka Kolebáčová / 2011

FACEBOOK | INSTAGRAM | TWITTER | BLOGLOVIN | ASK

Komentáře

  1. Uvažovala jsem nad tím, která frakce by mi byla nejbližší, ale nerozhodnu se :) Jinak jsem na tom stejně, tomu srovnání s HG se nevyhnu hlavně proto, že je to vlastně jediná jiná YA dystopie co jsem četla :D

    OdpovědětVymazat

Okomentovat