Krása Obrazu Doriana Graye

Kde se ukrývá tajemství krásy? Čím nás k sobě přitahují krásné věci a krásní lidé? Přece to není jen zásluhou sličné tváře, dobře zvoleného poměru tónů barev nebo mistrných tahů štětcem. Musí v tom být něco víc. Ti moudřejší tvrdí, že všechno krásné jednoho dne ztratí svůj lesk a zbyde jen hrstka šedého prachu. Samotná myšlenka na to, že jednoho dne může přijít konec, nás nutí vychutnávat si přítomnost plnými doušky. Avšak ruku na srdce - nikdy jste nezatoužili uchovat pro sebe něco nádherného? Podržet až do skonání světa ladnou křivku ženského těla, zachytit hudební motiv nebo pohled do usínající krajiny zbarvené těsně před padnutím tmy do zlatoruda...? A nebo si alespoň navždy zachovat svou kouzelně krásnou, mladistvou tvář? To si totiž přál i Dorian Gray...

Třpyt a lesk londýnské společnosti v 19. století, která si krátí čas lenošením, roznášením drbů a kocháním se krásna všeho druhu - takové je pozadí nejslavnějšího románu Oscara Wilda, jehož klíčem ke správnému výkladu je podle autora citát: ,,Když se snažíš zabít své svědomí, zabíjíš sám sebe."


Psychologické drama plné moudrých vět


Všechna Wildova díla jsou protkána úvahami a citáty. I kdyby se vám od něj žádná kniha nelíbila (což pochybuji), z přečtení každé z nich si odnesete alespoň nějaké moudro či výstižný aforismus. Tahle typická vlastnost Wildova psaní se samozřejmě objevila i v jeho románu Obraz Doriana Graye, a tak se nemusíte bát, že by byla o chytré věty nouze. Ať už postavy vedou dlouhé monology nebo se špičkují v břitkých dialozích, vždycky se tam nějaká perla k zamyšlení najde.

Román, který víc než cokoli jiného připomíná dramatickou psychologickou studii, se (jak už jsem zmínila) odehrává ve viktoriánské Anglii. Hlavním hrdinou je sedmnáctiletý mladíček Dorian Gray, který se právě stal modelem a múzou talentovaného malíře Basila Hallwarda. Dorian je ztělesněním všeho dokonalého, jako bájný antický hrdina Achilles. Navíc je nezkažený špatnou morálkou tehdejší společnosti. Úplně nepopsaný list papíru - ovšem jen do chvíle, než se seznámí s Hallwardovým přítelem Henrym Wottonem. Tenhle "lázeňský švihák" je všemi mastmi mazaný, ale tak trochu znuděný lord, který nevynechá jedinou příležitost, aby si své poznatky z psychologie vyzkoušel v praxi. Drobnými poznámkami a "poušťouchnutími" tak z Doriana vytváří úplně jinou osobnost a baví se tím, jaký dokáže mít na mladíka vliv.

Hlavním zlomem celého díla se stává okamžik, kdy Dorian nad svým dechberoucím portrétem od Hallwarda vyřkne prosbu, aby navždy zůstal tak krásný a mladý jako je na obraze. Trochu mi, přiznám se, vadilo, že nikde nebylo vysvětleno, jak se to vlastně přihodilo (ale slíbených faustovských motivů jsem se nakonec přece jen dočkala), že namalovaný Dorian skutečně začal stárnout a byly na něm patrné všechny jeho hříchy - od potměšilých vrásek až po ruce potřísněné krví - a že ten skutečný Dorian byl naprosto stejně nádherný i ve čtyřiceti letech. Wilde zkrátka nutí své čtenáře, aby se smířili s tím, že "to tak prostě je" a brali knihu s trochou nadsázky.


Skandální kniha na hranici reality a fantazie


Okamžitě spisovateli podlehnout je samozřejmě nejlepší, protože jakmile to uděláte (hlavně v okamžiku, kdy román nabývá i hororových prvků), je to jízda, která stojí za to. Příběh vás unáší do fantasmagorických výšin Dorianova zkaženého a chlípného světa a vy Doriana nenávidíte a milujete zároveň, protože i když víte, jaký je, dokáže vás obalamutit stejně jako celou anglickou společnost. Sledujete, jak se tenhle sladký mladíček propadá do pekel a držíte mu palce, aby nad ním zvítězil a současně si přejete, aby byl potrestán. Dorian Gray je zkrátka plný kontrastů a protikladů. Já osobně jsem se nakonec přiklonila k těm, kteří Dorianem opovrhují (už jen pro jeho odporné chování k Sibyle, jeho dívce - to se mi prostě neuvěřitelně příčilo) - přesto mě ale zajímal a bavil a nemohla jsem se od něj odtrhnout.

Celý příběh je popisován stručným jazykem bez zbytečných literárních kudrlinek. Možná právě díky tomu jsou nejdelší monologové pasáže tím nejčtivějším v celém příběhu. Nevím jak vás, ale mě zas a znovu překvapuje, jak jednoduše a přitom dokonale výstižně se dají popsat, charakterizovat a perfektně vystihnout krásné věci. Díky Wildovu jazyku má příběh spád a rychle finišuje v přímo grandiózní finále, které (pokud samozřejmě nevíte, jak kniha dopadne) vás doslova posadí na zadek. Takhle vybalancovat závěr na hranici reality a fantazie dokáže jen opravdový mistr.

Obraz Doriana Graye - román o tom, kterak se jeden docela obyčejný krasavec proměnil v nebývale škaredou stvůru a začal se hnusit i sám sobě. Velkolepý příběh, který se inspiruje v tradičních psychologických pokusech a experimentech i ve starodávných mýtech. Kniha, která svého času vyvolala nebývalý skandál svou údajnou nestoudností, morbidností a příklonem k zakázané homosexualitě, pohoršila celou konzervativní Anglii. Pro mě jedno z nejzajímavějších literárních děl, plné moudrosti a lehké ironie, které svým způsobem vznáší otázky aktuální i v dnešní době.

Obraz Doriana Graye (The Picture of Dorian Gray) / Oscar Wilde / Jiří Zdeněk Novák / 1891
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Alpress.

3 komentáře:

  1. Abych řekla pravdu, Obraz Doriana Graye mě nijak neoslovil. Ano, vím, že se tolika lidem opravdu líbil, ale já jsem u toho neskutečně trpěla. Celé se mi to zdálo naprosto šíleně utahané, a i když má kniha naprosto neskutečný potenciál, autor ho pro mně nedokázal plně využít. Mrzí mě, že mě ta kniha nebavila, protože jsem od toho čekala opravdu hodně.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je fakt, že na Obraz Doriana Graye existují hodně protichůdné názory, takže vlastně není divu, že zatímco já jsem z něj nadšená, ty ho zrovna nemusíš... Mně tedy přijde, že Wilde využil potenciál knihy dokonale, jak jsem zmínila výše, stačí spisovateli jednoduše uvěřit, smířit se s tím, že "to tak prostě je" a příběh nemá chybu. Ale to je věc názoru :-). Každopádně, nečetlas od Wilda něco dalšího? Mám chuť pustit se do jeho tvorby a nevím, odkud začít. :-)

      Vymazat
    2. Já osobně patřím k těm, kteří čtou Doriana potisícáté a stále se ho nemohou dostatečně nabažit. Již od prvního otevření a první stránky jsem věděla, že to je pro mě to pravé ořechové. Je pravda, že poprvé jsem té knížce moc nerozuměla a plno věcí jsem nepochopila, ale zaujala mě natolik, abych si přečetla něco i o autorovi samotném. Půjčila jsem si knihu 'The secret life of Oscar Wilde' (v češtině tuším není) od spisovatele jménem Neil McKenna a pak to teprve byla jízda! Četla jsem román znovu s otevřenou pusou. Tolik dvojsmyslů, slovních hříček a skrytých významů! Miliarda odkazů na samotný život Wildea. Byla jsem naprosto unešená a od té doby nedám jak na Wildea, tak na knihu samotnou, dopustit. :)
      P.S. Je opravdu rozdíl číst knihu v originále a v překladu. Tím samozřejmě nemíním nijak překlad hanit, ale dle mého názoru, Oscar Wilde ztrácí překladem opravdu hodně.
      Michelle

      Vymazat