Drž mě pevně, miluj mě zlehka. Jako byste právě dotančili tango a věděli, že to bylo perfektní

pondělí 12. března 2012

Drž mě pevně, miluj mě zlehka bylo nečekaným a milým dárkem i přesto, že jsem neměla narozeniny, svátek a ani jsem neudělala nic, čím bych si ji zasloužila. Krásné překvapení. Stejně jako samotná kniha.

Tančírna Century jako průsečík lidských osudů


Patřím k Fulghumovým velkým fanouškům, takže je jasné, že jsem se na jeho novou knihu velmi těšila, zvláště po přečtení jeho románové trilogie Třetí přání, která zkrátka neměla chybu. Navíc mě nadchla i anotace, slibující pestrou a vášnivou podívanou do seattleské tančírny Century, kde se protknou osudy hned několika hlavních hrdinů - právníka Arista, který by se radši stal tanečníkem a dramatikem, novinářky Marisol, snažící si udržet chladný odstup ačkoliv tanec miluje, Dulci-Marii, slepé tanečnice tanga. Podrobněji se také seznámíme s vyhazovačem, servírkou, lektorkou tance, diskžokejem a několika účastníky kurzu. Jako bonus je navíc celá kniha ilustrována jedinečnými malbami Fulghumovy manželky Willow Bader.

Protože je Fulghum autorem především krátkých textíků, úvah a fejetonů, někdo bude možná na jeho nejnovější dílo hledět tak trochu nedůvěřivě. Opravdu se autorovi podařilo přenést ty krátké střípky, útržky několika životů do jednolitého příběhu? Odpověď: ano, podařilo. Ale je znát, že Fulghumovou parketou stále zůstávají kratší díla. I tento román, stejně jako předchozí Třetí přání, je lehce rozkouskovaný. Jednotlivé kapitoly na sebe vždycky nenavazují, monology jsou prošpikovány řadou odstavců (třeba i po větách), jako by Fulghum za každou cenu odmítal dlouhý románový text. Kupodivu to nevadí - jen možná pro ty, co se s Fulghumem teprve seznamují, to bude mít trochu rušivý efekt - ale mně to přišlo zvláštně sympatické a originální, takový podpis, charakteristika, kterou Fulghum v textu zanechal. Mimo jiné.


Věřte šiřiteli laskavých návodů


Další typickou věcí, která se v příběhu objevuje, je tzv. "fulghumovský základ", který byl, je a nejspíš i bude stejný pro všechna jeho díla. Autorovi hrdinové zkrátka nikdy nevedou velké vnitřní boje, neřeší existenciální dramata a v životě vždycky hledají lásku, něhu, radost a spokojenost. Taková rozevlátá, radostná a přívětivá je i tančírna Century, ve které se příběh odehrává. V knize hraje roli jakéhosi průsečíku životních přímek několika lidí, kteří se tu z nějakého důvodu setkávají. Každý by tu mohl trpět depresí - to by ho ale po parketu nesměl vést pan Fulghum. Neprokresluje hrdiny, netvoří jejich postavy v komplikovaných zápletkách, nenechává v jednotlivých situacích vyjevit jejich charakter. Když prohlásí, že je někdo hodný, namyšlený nebo okouzlující, nezbývá čtenáři než mu prostě uvěřit.
Red Shoe Tango (Willow Bader)

Pokud Fulghumovi bezvýhradně neuvěříte, čtení si nikdy dosyta neužijete. Stejně jako když nebudete dostatečně empatičtí, aby vám autor mohl předat všechny pocity, které do své knihy vložil. Když ale dokážete otevřít mysl a necháte se unášet spisovatelovou fantazií, prostoupí vás spokojenost srovnatelná s tím, jako byste právě dotančili tango a věděli, že to byl perfektní tanec. Už se nemusíte zabývat tím, jestli jste každý krok udělali správně - zbude jen ten povznášející pocit z tance (rozuměj - čtení) samotného.

Myslím, že Fulghum asi nikdy nenapíše spletitý román s propracovanou psychologií postav a uvěřitelným zráním rozervaných hrdinů. A je to asi dobře. Tohle mu jde totiž nejlíp, to šíření laskavých návodů na to, kde všude se dá na cestě životem najít štěstí a láska.

P. S.: Malé varování na závěr - po dočtení vás popadne neodolatelná chuť jít si koupit boty na tango a okamžitě se zapsat do tanečního kurzu. Má rada? Udělejte to!

Drž mě pevně, miluj mě zlehka (Hold Me Fast, Love Me Slow) / Robert Fulghum / Jiří Hrubý, Lenka Fárová / 2011

Okomentovat

Latest Instagrams

© What Jane Read. Design by FCD.