Krása Obrazu Doriana Graye

Kde se ukrývá tajemství krásy? Čím nás k sobě přitahují krásné věci a krásní lidé? Přece to není jen zásluhou sličné tváře, dobře zvoleného poměru tónů barev nebo mistrných tahů štětcem. Musí v tom být něco víc. Ti moudřejší tvrdí, že všechno krásné jednoho dne ztratí svůj lesk a zbyde jen hrstka šedého prachu. Samotná myšlenka na to, že jednoho dne může přijít konec, nás nutí vychutnávat si přítomnost plnými doušky. Avšak ruku na srdce - nikdy jste nezatoužili uchovat pro sebe něco nádherného? Podržet až do skonání světa ladnou křivku ženského těla, zachytit hudební motiv nebo pohled do usínající krajiny zbarvené těsně před padnutím tmy do zlatoruda...? A nebo si alespoň navždy zachovat svou kouzelně krásnou, mladistvou tvář? To si totiž přál i Dorian Gray...

Drž mě pevně, miluj mě zlehka. Jako byste právě dotančili tango a věděli, že to bylo perfektní

Drž mě pevně, miluj mě zlehka bylo nečekaným a milým dárkem i přesto, že jsem neměla narozeniny, svátek a ani jsem neudělala nic, čím bych si ji zasloužila. Krásné překvapení. Stejně jako samotná kniha.