O myších a hlavně o lidech

Píšu tuhle recenzi hned po dočtení knížky, protože ty pocity z ní zkrátka potřebuji okamžitě vypsat. A hned na úvod musím říct, že Steinbeck je absolutní génius.

Nejčtenější povinná četba


Příběh údajně nejčtenější povinné četby na amerických školách vypráví o dvou nemajetných zemědělských dělnících. Ti v době před 2. světovou válkou přicházejí na farmu, aby si vydělali na své vysněné "hospodářstvíčko", na svůj vlastní majetek nezávislý na nikom. Ač se příběh vyloženě přímo o politické situaci nezmiňuje, je tu několik nepřehlédnutelných narážek na tehdejší problémy rasismu a počínající hospodářské krize.

Jsou dva - chytrý a fikaný "číman" George a prostoduchý silák Lennie (který mi hrozně připomínal Forresta Gumpa - i když pochopitelně ne všemi rysy, ale v určitých situacích si byli hrozně podobní). Oba dva jsou spolu už odmalička, George odjakživa dává na Lennieho pozor. I když na něj neustále nadává, vlastně je pro něj něco jako mladší bratr. Dokonce ani na farmě pod vlivem všech hrůzných okolností se jeho vztah k Lenniemu prakticky nezmění... i když právě to vede k tragickému konci celého příběhu.

Děj je vedený hlavně formou dialogu mezi hlavními i vedlejšími postavami a možná právě proto se tak dobře a lehce čte - Steinbeck vás vtáhne do děje ani nevíte jak. Schválně jsem si nikde o knize moc nečetla, abych nevěděla, jak příběh dopadne a musím říct, že to všem vřele doporučuji; opravdu je lepší nechat se překvapit a přečíst si poctivě celou knihu (pokud máte ve čtení cvik, za pár hodin ji máte přelouskanou).


Tak dokonalé, až z toho běhá mráz po zádech


Další Steinbeckovou předností je dokonalé psychologické propracování všech postav. Nejprve se vám bude zdát, že čtete docela obyčejné rozhovory několika lidí, ale najednou zjistíte, že jste z těch pár slov vyčetli celý charakter té či oné osoby. Máte pocit, jako byste je dobře znali a věděli o nich úplně všechno. Dokážete se naprosto vžít do Lennieho slaboduchého myšlení malého dítěte, který na svět pohlíží tak upřímně a s neuvěřitelnou nevinností spáchá i ty nejhorší zločiny. Chápete osamělost ženušky farmářova syna, kterou všichni nazývají lehkou děvou. Rozumíte černochovi a jeho rozporuplným pocitům, se kterými ve svém příbytku přijímá bělochy.

Stejně tak bravurně jako charaktery postav dokázal Steinbeck popsat všechno, co se odehrává na farmě - utracení starého, nemocného psa a následný smutek jeho majitele Candyho, narození nových štěňat, postižení černocha Crookse.

Nejvíce na mě ale stejně zapůsobilo Lennieho chování jako takové. Obr, kterého se všichni báli, oddaný kamarád, malé dítě, které věří všem okolo sebe. Zajímavé bylo také sledovat, jak se vyvíjel už od mládí Georgův vztah k Lenniemu (nejprve se mu posmíval a teprve když mu z legrace řekl, aby skočil do řeky a Lennie to skutečně udělal a málem se utopil, načež ho George zachránil, se spolu doopravdy spřátelili). Vrcholem Steinbeckova mistrovství je ovšem Lennieho nejprve nenápadné nutkání schovat si u sebe mrtvou myš, aby ji mohl tajně hladit (líbily se mu hebké věci). Tohle nutkání se mu totiž později stalo osudným...

Mohu stoprocentně tvrdit, že vám ze závěru bude běhat mráz po zádech. Nemůžu už ale jistojistě říct, jestli budete hlavní hrdiny za jejich činy litovat a nebo je nenávidět - to je na úsudku každého z nás. Já osobně bych je opravdu upřímně litovala, ale věřím, že se najdou tací, kteří by je odsoudili. Steinbeckova novela O myších a lidech se ale každopádně hned po přečtení stala jednou z mých nejoblíbenějších knih.

O myších a lidech (Of Mice and Men) / John Steinbeck / Vladimír Vendyš / 1937
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Alpress.

Žádné komentáře:

Okomentovat