Literární parodie na obyčejné životy

úterý 24. ledna 2012

Nenechte se mýlit, Literární poklesky nejsou vyloženě o literatuře jako takové. Kanadský autor Stephen Leacock za pomoci literární parodie stvořil celkem 47 humorných povídek, které líčí zážitky docela obyčejných životů docela obyčejných lidí (založení bankovního konta, návštěvu u známých, nakupování v knihkupectví). Z průměrnosti vytrhuje povídky spisovatelův neobyčejný smysl pro vtip a jemnou ironii.

Hned první literární poklesek s názvem Moje finanční kariéra mě příjemně překvapil, anotace (jak se aspoň zdálo) totiž ani v nejmenším nelhala - opravdu to byla humoristická povídka se vším všudy, Leacock se zde ukázal jako mistr svého řemesla. Nechyběl ani lehký nádech ironie, nadhled a originální vtípky. Jenže jak se brzy ukázalo, spisovatel bohužel hned první povídkou nasadil laťku tak vysoko, že už se mu ji až do konce knihy nepodařilo přeskočit.

Ne že by ostatní povídky nestály za nic. Kromě té první o panu profesorovi, který dostává záchvaty paniky pokaždé, když vejde do banky, jsou tu ještě další, které stojí za přečtení a u kterých se pobavíte. Určitě se zasmějete například u Kouzelníkovy pomsty, kde se složitá iluzionistická podívaná změní v docela obyčejnou krádež. Stejně tak povedená je i povídka Halucinace pana Wlezleyho. Především tady se projevilo překladatelské umění Františka Vrby, který dokázal dokonce i jméno hlavního hrdiny přizpůsobit jeho nejhorší vlastnosti - ano, pan Wlezley byl opravdu neskutečně vlezlý.

Co se týče břitkého kanadského humoru, stojí za zmínku snad už jen Kterak si vypůjčit sirku a Naše čtenářská veřejnost. V této povídce Leacock popisuje, jak těžké je udat jednu knihu spoustě různým lidem. Následně začínají povídky tak trochu váznout, a to co se týče jak vtipu, tak i obsahu. Někoho možná zaujme profesorovo líčení, jak to má chudák ubohý nudný host těžké na pobytu u známých, kteří od něj čekají, že bude oslnivě vtipný (Trampoty letního hosta), ale mě zrovna tahle povídka přišla jako jedna z nejhorších - příběh se vlekl stejně jako letní pobyt pana profesora. A to jsem, prosím, nečekala, že mě ohromí fóry, u kterých se budu za břicho popadat - jen jsem se těšila, že si povídky udrží úroveň té první. Bohužel.

Z kopce to jde i s povídkami Fyziologický Filip (Povídka z učebnice) či Z pamětí mladé šlechtičny (Vypravuje lady Trouffle-Shouffleová). V porovnání s Leacockovým prvním literárním pokleskem vypadají jako chudé příbuzné ze třetího kolena. Je tu vidět snaha o zpodobnění se s číslem jedna, ale zdá se, že Leacockovi nějak došly nápady (možná proto si je musel vypůjčit z učebnice).

Trochu na vážkách jsem s povídkou Šestapadesátka. Příběh empatického krejčího, který, ač znal svého zákazníka jen pod číslem 56, se domníval, že zná celý jeho život. Nečekané rozuzlení pak ale příběhu dodává úplně jiný rozměr. Šestapadesátka je nečekanou perlou nalezenou uprostřed knížky (když už jsem se skoro smířila s tím, že se to bude jen zhoršovat a zhoršovat), skvěle komponovanou povídkou, která dozajista patří k Leacockovým nejlepším vůbec. 

Její snad jedinou vadou na kráse je fakt, že vůbec nezapadá do kompozice Literárních poklesků. Všechny ostatní povídky jsou svým způsobem humorně laděné, sem tam se objeví špetka ironie (někdy až jízlivosti), nechybí ani drobné parodie na různé nejen žánry a styly, ale také přísloví či aforismy. Šestapadesátka je však povídka dojemná, částečně romantická, plná vzpomínání se smutným, téměř tragickým nádechem. Nechybí ani malá dávka nostalgie. Ať jsem hledala, jak jsem hledala, ten humor jsem v ní zkrátka nenašla (ale možná je to tím, že můj smysl pro humor není dostatečně zvrácený).

Ač mě Literární poklesky jako takové po přečtení nenadchly, objevilo se v nich pár povídek, které rozhodně za přečtení stojí a u kterých se upřímně zasmějete - za to se autorovi nedá upřít velké plus.

Literární poklesky (Literary Lapses) / Stephen Leacock / František Vrba / 1910                                                                 

Okomentovat

Latest Instagrams

© What Jane Read. Design by FCD.