Nesmrtelnost (Milan Kundera)

Milan Kundera psal Nesmrtelnost mezi lety 1987-88. Spisovatel se rozhodl, že výchozím jazykem bude čeština - proto hned po napsání následoval překlad do francouzštiny (toho se ujala překladatelka Eva Bloch pod Kunderovým dohledem), který nakonec vyšel dřív než originál - v roce 1990. Češi si na knihu museli počkat ještě celé tři roky.
Upřímně řečeno, Nesmrtelnost je ta nejtěžší kniha, kterou jsem kdy otevřela (a nemám tím samozřejmě na mysli její váhu). Komplikovaný a psychologicky dokonale propracovaný příběh Agnes, Paula a Laury, od kterého se odvíjí další příběhy a filozofické úvahy, je ale natolik zajímavý a nevšední, že jakmile se jednou do knihy začtete, budete muset zkrátka číst dál a dál. Kvůli překvapivé pointě, kvůli postavám, které si zamilujete a ve kterých se vidíte, kvůli Paříži, která je v Kunderově podání naprosto neodolatelná, kvůli slovům, která se vám vryjí do paměti.

Román je klasicky v Kunderově stylu rozdělený do sedmi kapitol, ale narozdíl od většiny jeho próz se v něm neobjevují žádní Češi, dokonce ani motivy emigrace nebo českého komunismu. Jako tradičně jsou tu návaznosti i v jiných směrech než literárních (historie, estetika) a jako obvykle si člověk po jeho přečtení připadá tak nějak... bohatší. Moudřejší. A to je myslím plus, kterým se může pochlubit málokterá kniha.

A teď tedy něco k tomu, o čem to vlastně celé je. Hlavní dějová linka představuje Agnes, Francouzku, která se nachází v harmonickém a dostatečně šťastném manželství s advokátem Paulem. Žije však v tísnivém strachu ze světa, který je prostoupený imagologií (disciplína, která se zabývá vytvořením obrazů, ať už v reklamě, tisku a jiných médiích i v denním životě). Narozdíl od ostatních, kteří své tváře s úsměvem vystavují fotoaparátům, snaží se Agnes svůj obraz skrýt před svým okolím i před budoucností.

Do Agnesina života výrazně zasahuje její mladší sestra, vášnivá a emocionální Laura. Ta se narozdíl od Agnes chce v dějinách, alespoň tedy v mezích své rodiny, stát "nesmrtelnou". K tomu ráda používá prostředky jako citové vydírání nebo teatrální výhružky sebevraždou. Sesterský konflikt se naplno rozhoří, když Laura začne bojovat o Agnesina muže. Flegmatická Agnes, která nemá chuť ani sílu bojovat, šťastně vítá náhodu, která ji připraví o život (autonehoda ve Švýcarsku) a odchází ze světa. Dokonce se splní její tajné přání a manžel Paul už ji nezastihne živou, aby ji naposledy políbil a uchoval si vzpomínku na její tvář. Díky tomu Agnes zmizí ze vzpomínek všech svých blízkých (Paula, který se později ožení s Laurou - ženou svého života, jak ji nazývá i Brigity, Agnesiny dcery, která s Laurou vede vytrvalé boje). Do konce knihy se Agnes vrací jen v úvahách a myšlenkách autora.

Paralelně s tímto příběhem sleduje čtenář Bettinu von Arnim, současnici Goetha, která má sžíravou touhu zanechat svou nesmrtelnost v literatuře. Proto se stane Goethovou oddanou přítelkyní i milenkou. Goethe sám pak glosuje úděl mrtvého slavného ve snovém setkáním s Hemingwayem.

A do třetice ještě bohatý milostný život neúspěšného malíře, který si říká Rubens a v dřívějších letech byl Agnesiným náhodným milencem. Rubens zůstává jediným člověk na Zemi, který si uchoval obraz zemřelé Agnes, i když je pro ni prakticky neznámým člověkem. Vzpomínka na ni však změní celý jeho život.

Celé vyprávění je protkané motivy, které se opakují, poutají k sobě jednotlivé příběhy a provazují je navzájem (třeba několikeré užití brýlí, stejná gesta, podobnost Laury a Bettiny) a náhodami (vůz, jehož profesor Avenarius kola propíchne, patří Paulovi - ten se tak díky tomu nedostane včas k umírající Agnes). Navíc ještě Kundera poodhaluje zdroje svých inspirací - těmi jsou rozhlasové zprávy nebo návštěva na plovárně.

Nesmrtelnost je těžká. Čte se složitě, občas zjistíte, že jste ztratili nit a musíte se vrátit o pár řádek (nebo dokonce stránek) zpátky. Ale rozhodně to má smysl a stojí to za to. Jestli totiž existuje něco jako výjimečná kniha, je to právě Nesmrtelnost...

Komentáře